Právní poradna pro pacienty

Dobrý den.

Měla bych dotaz ohledně lékaře. Je to asi 2.5 roku, co jsem měla vážný úraz zad a to v práci, vše mi bylo uznáno jako pracovní úraz. Po roce mi obvodní lékař řekl, že si na bolesti musím zvyknout a jít do práce - podotýkám, že můj obvodní je zároveň i závodní lékař.

Asi po osmi měsících, kdy jsem fungovala pouze díky tišícím lékům, jsem byla nucena opět nastoupit na nemocenskou. Obvodní s tím moc nesouhlasil, a tak jsem nastoupila léčbu v nemocnici zde mi všichni lékaři - ortoped, neurochirurg i lékař v centru bolesti píší, že se jedná o následky pracovního úrazu.

Nyní je to přes rok co opět marodím a byla jsem pozvána i na posudkovou kontrolu. Zde mi paní doktorka řekla, že koncem ledna se bude rozhodovat, zda budu pokračovat v léčbě v rámci neschopenky, či se bude jednat o důchodu.

A zde je můj dotaz, kdo podává podklady? Obvodnímu lékaři nevěřím, snaží se udávat, že jsem bolestmi trpěla dříve, ale to není pravda. Obávám se, že je spíše firemní lékař než můj. Případně, kdo mi může vystavit žádost o trvalé následky?

Děkuji

Dobrý den,

moc Vás prosím o radu. Můj tatínek náhle zemřel před 9 měsíci. Bylo mu 59 let. V 38 letech prodělal mozkovou mrtvici a měl levou ruku ochrnutou. Než zemřel, měl potíže (levá strana ho brněla a necítil se dobře), proto zašel ke své lékařce. Ta ho poslala bez jediného vyšetření domů s vitamíny, že to může být krční páteř. Pokud to do měsíce nepřejde, tak má jet hned do nemocnice. Tatínek bohužel do měsice zemřel.

Myslím si, že paní doktorka péči o otce zanedbala. Věděla, jaké měl problémy a nezjišťovala ani, zda je to vážně problém s krční páteří. Můžu na ni podat žalobu?

V den smrti mamka přišla z práce a našla taťku na zemi. Jedna paní volala záchranku a ta dojela až po hodině a půl! Paní jí řekla, že je asi mrtvý. I tak si ale myslím, že záchranka měla přijet dříve a pokusit otce oživit. Paní lékařka byla velmi neochotná, a když jsem později sama na místo přijela a viděla tatínka, tak jsem řekla, že je to hrozné. A lékařka ze zachranky se mě zeptala:  „Co je hrozné?". Já odpověděla:  „To, že mi umřel taťka.". A ona: „A co! Mně taky zemřel otec a to jsem se o neho musela 10let starat." Byla velice nepříjemná. V takové situaci, a také jako lékař přeci neměla pávo se mnou takto mluvit. Také jsem před doražením k rodičům, volala mamce, jestli je tam už záchranka (po hodině!), ale mamka mi řekla, že ne. Proto jsem na záchrannou službu volala sama a tam mi řekli, že co bych chtěla, že jedou až z místa A. Z místa A je to ale do místa B autem cca 35 minut.

Můžu a mám právo si stěžovat? Kam mohu případně podat stížnost? Doktorka nám navíc nedoporučila pitvu, že je to zbytečné a čekali bysme na policii, tak nás od toho odrazovala, a my v tom okamžiku jsme s tím souhlasili.

Děkuji.

Dobrý den,
 

prosím o radu. Docházela jsem se synem k dětské psycholožce, kdy jsem jí dopředu upozornila, že manžel s jakoukoliv psychologickou péčí dítěte/dětí nesouhlasí. Přesto byla ochotná syna do péče vzít. Po několika sezeních jsem však obdržela od dané psycholožky sms zprávu, že na základě telefonátu od otce a vyjádření jeho nesouhlasu ruší následující setkání a syn již nadále není v její péči. Velmi mne zaskočilo, že nejdříve syna do péče vzala, a to i přes upozornění, že otec nebude souhlasit, protože souhlasu obou rodičů zde není zapotřebí, neboť zákon to upravující byl již zrušen a dále, že se zde nejedná o lékařský zákrok. Překvapuje mě, že k ukončení terapie syna psycholožce stačil pouze telefonát, kdy na základě žádosti osoby, která se představila jako otec dítěte a kterou nikdy neviděla, psychologickou péči o dítě ukončila. Jsem přesvědčená, že přerušení kontinuity psychologické péče škodí především dítěti, neboť je to již v řadě několikátý psycholog, kdy byla péče ukončena z důvodu naléhání na psychologa nebo nesouhlasu vyjádřeného otcem. Otec je přesvědčen, že ani jedno z našich dětí péči psychologa nepotřebuje, protože ji "nepotřebují a zatěžuje je to". Pro úplnost uvádím, že kontinuitu psychologické péče ve svém rozsudku doporučil zachovat a předpokládal ji i Opatrovnický soud a také to bylo doporučení Orgánu sociálně právní ochrany dětí. Jsem přesvědčena, že zde došlo k pochybení psycholožky a dále k poškození zájmů dítěte, které je nyní opět bez péče psychologa. Můj manžel je lékař a tímto samým způsobem již několikrát ovlivnil rozhodování lékařů, kteří byli později usvědčeni z etického pochybení a dostali pokutu. Prosím o radu, jak v dané situaci postupovat a zda si mohu nějakým způsobem na psycholožku stěžovat. Případně zda je zde prostor, jak řešit neustálé ovlivňování ostatních lékařů mým manželem - lékařem a zda to není již zneužití postavení lékařské pozice.

Děkuji

Dobrý den,

 před 20 lety jsem měla autonehodu, kdy mi následně odstraňovali skleněné střepy z očních víček a teď mi při ranním mytí očí začala text krev z víčka. Něco se tam pohybuje a myslím, že se jedná o část skla, které mi zřejmě opomněli vyndat. Mám po této době nárok na nějaké odškodnění?

Děkuji

Dobrý den,

jsem 5 měsíců po operaci a odstranění krčních mandlí, ne že to dva dny po operaci prasklo a muselo se to v narkóze letovat, ale po 5 měsících stále nemám chuť v ústech a na jazyku.

Kdy lze žadat o trvalé následky kvůli poškození chutě po operaci? Kam mám jít žádat do nemocnici nebo k ošetřujicímu lekaři, aby to sepsal? Nevím kam a kdy jit, zda čekat rok dva atd.

Děkuji za odpověď. 

Dobrý den,
obracím se na Vás s dotazem, který mě řadu let velmi tíží. Kdysi jsem byla uživatelkou drog (cca. dva roky) - brala jsem pervitin a marihuanu. V důsledku tohoto jsem se při domácím odvykání dostala po několika týdnech do stavu psychózy (trpěla jsem sluchovými halucinacemi, bludy a měla jsem pocit, že věci jsou jinak, než v reálu jsou atd.

Fyzicky mi rovněž bylo velmi zle, nebyla jsem schopna jít ani ven - ne, že bych se bála. nebyla jsem fyzicky schopna. I tak jsem si uvědomovala, že toto mé zkreslené vnímání není reálný stav). Byla jsem svým otcem odvezena do psychiatrické léčebny, kde jsem byla hospitalizována.

Žádné testy zde se mnou nebyly provedeny - co si pamatuji, než jsem začala dostávat nějaké léky. Byla jsem zde 10 dnů a dostávala jsem léky Rispen a Rivotril, po kterých mi bylo značně zle. Po propuštění jsem byla odkázána na docházení do ambulance v místě bydliště. Zde pan doktor rovněž neudělal žádné testy. Byla zde se mnou moje matka. Až nyní jsem se dověděla, že tam tehdy nahlásila, že otec trpí schizofrenií. Hovořila s ním nějakou dobu o samotě. Pan doktor automaticky usoudil, že jí trpím také.

Přestože věděl, že jsem "feťačka", tak se dál stavem či jinou diagnózou nezabýval a zařadil mě - jak sám říkal "mezi blázny". Napsal léky, které jsem dostávala v léčebně. Tyto jsem ale nebyla schopna brát. Brala jsem je cca dva měsíce a stále mi po nich bylo zle. Mnohem hůře, než bez nich. Takže jsem léky přestala brát. Podotýkám, že obtíže typu bludů a halucinací jsem měla jen při odvykání od drog (t zn. cca 10 dnů, než mne otec odvezl do té léčebny) a dále, když jsem po propuštění z léčebny požila 2 x marihuanu /pokaždé ale jen 1 den po požití drog/. Od té doby jsem se drog nedotkla a žádné psychické problémy jsem už více něměla.

O co mi jde. Vykonávám zaměstnání, kde by mě tato diagnóza mohla velmi poškodit (více to nechci rozvádět). Stále se domnívám, že nejsem schizofrenička (už jen proto, že příznaky schizofrenie se - jak jsem kdesi četla - musí projevovat alespoň 1 měsíc, aby se dalo na schizofrenii usuzovat. Pan doktor tak usoudil po první návštěvě jen s ohledem na to, že to asi máme v rodině) - stále se domnívám, že to co jsem prožila, byl stav toxické psychózy. V 19ti letech jsem prošla podrobnými psycho testy, jejichž součástí byl i Rorschach test a podle nich jsem byla v pořádku. K psycho incidentu došlo v mých 26ti letech. Psychotesty jsem dále prošla i po této příhodě - cca za rok na to - rovněž v pořádku bez známek jakékoli psychické poruchy nebo deviace. Co mohu dělat, aby tato diagnóza byla "anulována"? Přece není možné, aby schizofrenik prošel několikrát psycho testy s negativními výsledky....U ošetřujícího lékaře jsem byla - tehdy mi říkal, že pokud budu 5 let bez obtíží, může mne z databáze vymazat /nebo něco v tom smyslu/. Když jsem za ním ale po 5 letech přišla, řekl, že nic takového neříkal - vzal si 30ti kc poplatek a poslal mě domů s tím, že se nedá nic dělat. Mohu něco dělat?

Dobrý den,
můj syn Jan v roce v roce 1994 prodělal jako 6 letý operaci. Lékař nechal v operační ráně tampón. Syn 1 rok chodil s krvavým a silně zapáchající výtokem z ucha a lékaři mi tvrdili, že to projde pubertou. Dávali antibiotika, popřípadě výplach. Sama jsem vyhledala novou nemocnici, kde syna zrevidovali a odstranili tampón. Syn prodělal další operaci, 3. operaci, kvůli zánětu. Podala jsem stížnost, bylo mimosoudní vyrovnání ve výši 10000,- Kč. Syn prodělal další operaci tentokrát v B. výsledek, z první operace zůstal kromě tampónu i zbytek zánětu. Následovala další operace, následkem operací mu srostl zvukovod. Další operace před 9 let, zánět v hlavě, kousek kosti nahrazen titanovou deskou, syna opět čeká operace.Vlivem odfláknuté práce lékaře syn prodělal 6 operací čeká ho 7 operace. Poslední operaci syn těžce zvládal. Zbyteček zánětu se zjistil až po 4 letech, tampón způsobil těžký opakovaný zánět. Je možné ještě nějaké odškodné u soudu?

Děkuji za odpověď

Dobrý den,

 rádi bychom se na Vás obrátili s prosbou o Váš názor. Naše mamka v květnu 2014 onemocněla (vysoké horečky, bylo jí špatně, celková zmatenost). Praktickým lékařem jí byla nasazena antibiotika. Protože horečky neustávaly a její stav se zhoršoval (mamka přestávala komunikovat) odvezli jsme jí do krajské nemocnice na infekční oddělení, zde jí provedli vyšetření krve, EKG a rentgeny hlavy (mamka doma navíc upadla, když šla na záchod), poté jí byla nasazena kapačka s vitaminy. Po 3 dnech i přesto, že mamky stav byl stále stejný (přetrvávaly teploty, zmatenost a i nadále moc nekomunikovala) byla propuštěna do domácího léčení, s tím, že jí byl doporučený pravidelný spánek, dostatek tekutin, pestrá strava, vitaminy a návštěva psychiatra? K psychiatrovi byla objednaná za 2 dny po propuštění z infekčního oddělení, ten však řekl, že mamka není ve stavu, kdy by pro ni mohl něco udělat a odeslal jí na internu, lékaři na interně nám sdělili podezření na zánět, a proto mamku poslali zpátky na infekční oddělení, zde mamku převzala jiná lékařka než při první návštěvě a ta nařídila provést lumbální punkci, diagnóza zněla: herpetická encefalitida. Mamka nakonec v nemocnici ležela měsíc a půl. Nyní je konec roku 2014, mamka se vrací do života, ale nejspíš bude mít trvalé následky - ztratila krátkodobou paměť (moc nekomunikuje, pamatuje si to, co bylo dříve, ale, co měla třeba ráno k snídani, si nepamatuje vůbec; neví, že si má vzít prášky a i do budoucna bude nespíš potřebovat někoho, kdo se o ní bude starat), samozřejmě do práce se už také nevrátí. Naše rodina si myslí, že lékařka z infekčního oddělení, která mamku poprvé přijímala, pochybila, tím že nedala pokyn k lumbální punkci během prvních 3 dnů hospitalizace a propustila jí domů v přetrvávajícím vážném stavu. Tak se ztratil týden a je možné že následky nemusely být takové. Náš dotaz směřuje k tomu, zda si myslíte, že došlo k zanedbání zdravotní péče a zda má smysl po nemocnici požadovat náhradu škody na zdraví, ať už mimosoudní nebo soudní cestou? Nebo zda máme zkusit podat nějakou stížnost? Jak postupovat?

Předem velmi děkujeme za případnou odpověď

Dobrý den,

chtěla bych Vás poprosit o názor, nebo radu k následujícímu:

Babička (63 let) absolvovala kvůli děložnímu krvácení kyretáž dělohy, přesto dále krvácela a gynekologem byl následně zjištěn nádor . Už v té době měla bolesti přibližně v rozsahu od levé ledviny až do levého podbřišku, u kterých nikdo nedokázal objasnit původ, přestože absolvovala nespočet různých vyšetření na různých oddělení.

V srpnu jí byla tedy z toho důvodu nádoru laparoskopicky odstraněna děloha a lékař jí sdělil, že se jedná o agresivní nádor, ale bez metastází (!) a že bude ještě chodit na ozařování. Od té doby se však o ni vůbec žádný onkolog nezajímal, žádné ozařování ani chemoterapii nepodstoupila.

Bolesti se jí nadále zhoršovaly, vyšetřovaly na neurologii, ortopedii, dělali ji RTG ledvin s kontrastní látkou, na všechny čekala týdny, brala různé leky proti bolesti, dokonce i proti zánětu kvůli zvýšenému CRP v krvi. Jediné, co ji lékaři stále říkali, bylo, že má zvětšené uzliny kolem ledviny, ale nikdo s tím nic nedělal.

Na konci listopadu absolvovala CT vyšetření, po němž ji lékaři sdělili, že bude ještě operována, protože ji ty zvětšené uzliny tlačí na ledvinu a že by případně s uzlinami odstranili i ledvinu.

Když jsme po operaci volali do nemocnice, abychom se zeptali na babiččin stav, přišel šok. Chirurg nám do telefonu poměrně ostře sdělil, že neví nakolik jsme informováni, ale že má babička metastázy na slezině, slinivce, žaludku, že jí prorůstají i v retroperitoneu do cév a nervů a že už před operací gynekologům tvrdil, že to prostě operovat nejde a že ji operovali pouze z lidskosti a odstranili ji pouze část nádoru u žaludku. Chirurg dokonce babičce sdělil, že kdyby jí odstranil všechny zasažené orgány, stejně by umřela. Prý ji teď mohou dát jedině chemoterapie, ale opět se vůbec žádný onkolog o její stav nezajímal. Aktuálně je v domácí péči, léky na bolest moc nezabírají, má problémy s přijímáním potravy.

Chtěla bych vědět, jestli nedošlo k nějakému pochybení. Nejen proto, že jsem její vnučka, ale protože jsem také medička a celý ten postup lékařů se mi zdá divný. Když ji přece odebrali dělohu, odeslali jí přece na vyšetření na patologii, kde by měli poslat, o jaký nádor se jedná a zda metastazuje. A proč ji udělali CT vyšetření až po třech měsících a celou dobu tvrdili, že metastáze nemá? Proč si ji nevzal do péče žádný onkolog? Proč ji o metastázách neřekli už před operací? Mám prostě pocit, že pořád jen všechno odkládali a že se na ty metastáze měli zameřit dřív. Nemuselo to dojít do stavu, kdy už jí není pomoci.

Ale nevím, jestli má cenu a kde a jak vlastně vůbec začít po něčem pátrat, na koho se obrátit.

Děkuji za Váš názor, co se postupu lékařů týče a za případnou radu.

Dobrý den, obracím se na Vás s žádostí o právní radu. Můj bratr, který má downův syndrom a autismus náhle přestal chodit. Zavolali jsme tedy záchranku, která bratra odvezla do nemocnice na vyšetření. Po příjezdu do nemocnice byl udělán rentgen, ze kterého lékaři nedokázali zjistit příčinu jeho náhlé neschopnosti chůze a odvezli mého těžce postiženého bratra sanitou opět domů a to v takovém stavu v jakém byl do nemocnice k vyšetření rychlou záchrannou službou odvezen. Druhý den byla záchranná služba zavolána znovu, neboť neschopnost chůze u bratra přetvrvávala. Na žádost matky byl bratr konečně hospitalizován a bylo provedeno několik rentgenových snímků, kdy má matka musela být přítomna u rentgenování mého bratra a nebyly jí dány ochranné pomůcky proti ozáření (prosím o informaci, zda si můžeme na tento postup také stěžovat a kam. Já jakožto dcera jsem si stěžovala na postup personálu nemocnice, ale bylo mi odpovězeno, že 8 rentgenových snímků po několika snímcích každé jednotlivé rentgenové vyšetření není život ohrožující a nebylo tedy potřeba mé matce dávat ochranné pomůcky, což mi připadá jako hloupost). Bratr byl 3 týdny tlumen léky a byly mu podávány infuze. Matce, která s ním byla v nemocnici přítomna jako doprovod, nebylo sdělováno ošetřujícím personálem ani co je obsahem infuzí natož co je příčinou nemožnosti chůze. Spekulovalo se o tom, že bratr má zlomený obratel a poté další různé nepodložené závěry. Já jakožto dcera jsem trvala na základě doporučení dalších lékařů na převoz do jiné nemocnice, která ovšem bratra odmítala přijmout. Po neustálých prosbách z mé strany vůči této nemocnici byl bratr nakonec převezen na vyšetření. Já jakožto osoba blízká stejně jako má maminka jsme trvaly na vyšetření jinými a šetrnějšími metodami - např. odběr krve pro vyloučení borelií, pozitivity HLA 27 (bechtěrevova choroba), rtg SI skloubení pro diagnostiku přítomnosti Bechtěrevovy choroby a řadu dalších. Tato základní vyšetření stejně jako oční vyšetření nebyly nemocnicí provedeny. Naopak pan doktor mé mamince sdělil, že pokud si chtěla s bratrem udělat výlet, tak to bylo učiněno. Bratr nebyl po odmítnutí magnetické rezonance, která by způsobila vážné poškození mozku. Druhý den po převozu z druhé nemocnice byl bratr odeslán do domácího léčení a to i přesto, že stále nemohl chodit. Diagnóza jeho neschopnosti chůze nám sdělena nebyla a prosím o radu jak dál postupovat? Děkuji. Zajímá mne, jak se může rodina bránit vůči postupu nemocnice, ošetřujícího personálu během rtg vyšetření (viz výše popsané) a také odmínutnutí dál vyšetřit a vyloučit všechny možné příčiny, které by mohly způsobit náhlou neschopnost chůze. Děkuji

Dobrý den,
můj otec v prosinci 2012 upadl a poté začal mít bolesti v zádech. Zašel k obvodnímu lékaři a ten ho poslal na vyšetření do nemocnice, kde nic nenalezli. Jeho zdravotní stav se zhoršoval, až se skoro nemohl pohybovat, tak opět zašel k obvodnímu lékaři a ten ho poslal k hospitalizaci do nemocnice, kde ho přijali. Po týdnu léčení na chirurgii, ho přeložili na oddělení dlouhodobě nemocných. Jeho stav se zhoršoval. Takhle ho tam léčili 14 dní, až jednou v noci přestal chodit a zůstal na lůžku, pak ho převezli na ortopedii, kde udělali CT a zjistili, že u páteře má hnis, který mu stiskl míchu a že mu hrozí i smrt. Byla tedy nutná operace a převezli ho do jiné nemocnice, kde začátkem února 2013 proběhla náročná operace. Operace se zdařila, ale otec zůstal na invalidním vozíku. Lékaři, kteří jej operovali, mu říkali, že stačilo nasadit antibiotika na začátku ledna a nemusel takhle skončit. Máme právo na náhradu škody?

Dobrý den,

jsem od narození po dětské mozkové obrně. Můj stav vyžaduje, i podle neurologa a rehabilitačního lékáře pravidelnou rehabilitaci. Můj rehabilitační lékař mi ji předepisuje 2 krát týdně vždy po dvaceti. Píše mi ji tak, abych mohl bez přestávky docházet na rehabilitaci. To znamená, jakmile skončí jedna dávka po dvaceti, napíše mi další, s tím, že řekl, že musím na rehabilitaci chodit, aby nedocházelo ke zhoršení zdravotního stavu.

Víc, jak dvacet opakování mi prý najednou napsat nemůže. Problém je v tom, že rehabilitační zařízení mě nechce opakovaně přijímat a tak záměrně mezi jednotlivými rehabilitacemi dělá dvouměsíční pauzu, protože to nedostanou zaplacené. Po mém zjištění je stav údajně takový, že 1 sérii za pololetí dostanou uhrazenu v plné výši a další ve snížené výši.

Jedná se o rehabilitaci Vojtova metoda a jsem z obce P., kde není velké množství rehabilitačních zařízení pro dospělé, kde lze absolvovat tuto metodu, a když ano, tak pouze v modifikaci podle paní rehabilitační, kterou jsem také zkusil a nepřinaší mi výsledky, to je, zejména neuvolňuje mi spasmy ve svalech, a neodstraňuje bolesti. Navíc v jiných mě známých rehabilitačních zařízeních v v okolí nemají stoly pro Vojtovu metodu a provádějí ji na úzkých stolech, které pro toto cvičení nejsou vhodné.
Rád bych se zeptal, jestli rehabilitační zařízení může odmítnout pacienta po určitou dobu, z důvodu úhrady rehabilitačních cvičení pouze ve snížené sazbě, protože se rehabilituje v zařízení více než 2 krát za pololetí? Řeši to nějak právní úprava?
Navíc k dětské mozkové obrně se přidružily psychické problémy, to je organický psychosyndrom a při rehabilitaci potřebuji mít klid a ticho.
Jinak dochází po cvičení k bolestem, křečím a zhoršuje se pozornost a paměť. Mám já jako pacient s neurologickými a psychickými problémy právo na to, aby nehrálo rádio, bylo zavřené okno, pokud je venku hluk, ani jinak nebyl hluk po dobu cvičení?

Pravděpodobně je problém v přístupu rehabilitačního zařízení při neochotě pravidelně poskytovat rehabilitaci v mém případě. Protože, když jsem prosil, aby fyzioterapeutka zavřela okno, protože vedlejší dům revitalizovali a působili hluk vrtačkou, tak nechtěla s tím, že má alergii a musí mít okno otevřené, bylo září.

Když jsem to řešil s ředitelkou zařízení, tak ta stála na straně fyzioterapeutky, že si musím zvyknout. Nakonec jsem dosáhl, alespoń kompromisu. To znamená, cvičení trvá 45 minut s tím, že si fyzioterapeutka po dvaceti minutách vyvětrá. Z její strany to funguje tak, že dokořán otevře na deset minut jedno křídlo okna. Když se to stalo poprvé bylo září, ale to stejné dělala v listopadu, kdy už venku byla zima, a při cvičení mám být svléknutý do spodního prádla. Docházelo ke změně teploty uvnitř a bylo chladno Mám jako pacient nárok na určitou teplotu při cvičení ve spodním prádle? Je vůbec možné, aby někdo nesnesl ze zdravotních důvodů mít 45 minut zavřené okno? Má tam malinké děti a tam to asi vydržet musí.

Problém je v tom, že je tam jediná fyzioterapeutka, která umí Vojtovu metodu klasickým způsobem. Omlouvám se, že píšu takto obšírně, ale sám si nejsem úplně jistý jestli moje nároky jsou oprávněné, a když ano o jakou právní úpravu se mohu opřít a na koho se obrátit.

Děkuji za odpověd

Dobrý den,

pojišťovna mi nechce zaplatit úraz pohmoždění lýtka. Později mi byla zjištěná bércová trombóza pravé dolní končetiny. Při prvním neuznání úrazu mi napsali, že nejde o úraz zhoršení nebo projevení nemoci v důsledku úrazu.

Podal jsem odvolání a tam toto opět opakovali a přidali k tomu ještě, že moje obvodní doktorka uvedla, že následkem úrazu došlo k pohmoždění lýtka a k lékařskému ošetření došlo až později pro bolest pravé nohy, kdy lékař konstatoval bércovou trombózu pravé dolní končetiny. Potom ještě napsali:
„Sdělujeme Vám, že z lékařských zpráv nevyplynulo, že by se jednalo o těžký stupeň pohmoždění.“ A proto mi nevzniká nárok na pojistné plnění.

Takže jsem nedostal ani za pohmoždění lýtka, ani za trombózu, a to ani v odvolání. Můžu proti tomuto jednání ještě vůbec bojovat? Díky.

Dobrý den,
přítel mě uvedl jako osobu, které mohou být podávány informace o jeho zdravotním stavu. Mohu z tohoto titulu podat stížnost na zdravotnické zařízení (přítel, bohužel, zemřel).
Děkuji za odpověď

Dobrý den, ráda bych se informovala, zda je možné požadovat po lékařce další ošetření zdarma a náhradu za cestu do ČR. Cca před měsícem mi zubařka oznámila, že mám kaz. Zub mne nebolel a ani jsem nemyslela, ze by pod plombou měl kaz být. Zubařka mi ho tedy vyvrtala, ale tak, že zbyla více méně jen skořápka. Řekla, že bílá plomba lepší a zub zakytovala. Zub mne vyšel na 800,-.
Zub mne bolel a byl cca 14 dní citlivý. Mezitím jsem se odstěhovala do Holandska, kde chci natrvalo žít. Po 3 týdnu byl zub tak bolestivý, že jsem musela užívat několik silných léků proti bolesti. Pokud jsem neaplikovala dva před spaním, nebyla šance usnout.
Teď už je to o něco lepší, ale nad zubem se vytvořila velmi bolestivá a citlivá boule. Lékařka se na to prý musí podívat, což znamená minimálně 3500,- za cestu. Nerada bych, aby to dospělo k nějakému velkému zánětu, ale nemůžu si dovolit ani tu cestu, ani další náklady spojené s ošetřením. Je možnost reklamace a nechat si cestu proplatit? Popřípadě má lékař šanci spojit se s lékařem jiným, který působí v Nizozemí a byl schopen mne ošetřit?

Ještě podotýkám, že mi nedoporučila obyčejný amalgám na jiný zub - sedmičku a proto jsem musela uhradit lepší plombu - 600,-. Navíc jsem musela čekat cca 3 měsíce, než mi nastavila přední uštípnutý zub. Bylo velmi nepříjemné chodit celé léto s poškozenou jedničkou.

Děkuji za odpověď

Dobrý den,

dne 15. září 2013 jsem rodila v nemocnici A císařským řezem (syn byl v příčné poloze). Den poté se mi v jizvě udělal hematom a musela jsem podstoupit další operaci pod celkovou narkózou. Byla mi dána dvoje antibiotika, která podle doktorů mé tělo nepřijalo. Z tohoto důvodu se mi vytvořil infekční průjem a občas jsem i zvracela. Ze začátku ke mně nemohl ani narozený syn, kterého jsem měla kojit.

Den poté mě přeložili na samostatný pokoj, kde jsem mohla mít i svého syna. Jelikož jsem měla velké bolesti hlavy a necítila jsem se nejlíp, abych se mohla postarat o narozeného syna žádala jsem, aby mi syna prozatím nedávali, než mi bude líp. Nehledě na to, že jsem měla kapačky a musela s nimi chodit i na WC a do koupelny.

Náhle jsem se probudila až v nemocnici B. Lékaři z nemocnice A jim sdělili, že jsem měla epileptický záchvat s pomočením. V nemocnici B mi dělali veškerá vyšetření, byla jsem 3 dny v bezvědomí a zjistili mi krvácení do mozku a otok mozku. Nemohla jsem pohnout pravou částí svého těla, jizva v podbřišku byla dost špatně zašitá, že ke mně musela chodit paní doktorka z chirurgie a dávat ji do pořádku, měla jsem z nemocnice A rozpíchané ruce a všude modřiny z opichů. Strávila jsem v té nemocnici B více jak 2 měsíce, musela rehabilitovat s pravou rukou a nohou, dále se nechat hospitalizovat v rehabilitačním ústavu.

Po dobu mé hospitalizace v nemocnici B a v rehabilitačním ústavu jsem se nemohla starat o své 3 syny. Manžel si musel pozastavit svou živnost a vyřídit si rodičovský příspěvek a veškeré potřebné věci v mé nepřítomnosti. Pomáhala mu jeho maminka a málem kvůli tomu přišla i o práci, jelikož na tom byl manžel finančně špatně a ona mu finančně pomáhala (neměla se ani jak dostat do práce). Jelikož narozený syn musel být živený umělou stravou, je zde i tato finanční ztráta. Já se do dnešního dne léčím, dojíždím pravidelně na kontroly do vzdáleného města, cesty mne stojí další peníze.

Z mých zdravotních důvodů mi uznali částečný invalidní důchod, který je prozatím pouze na 1 rok. Dále se bude rozhodovat další postup. Můj zdravotní stav neodpovídá tomu, abych si mohla dovolit pracovat. Mám neustálé problémy s pravou nohou, již 2x jsem spadla z kola, dokonce jsem 1x doma ráno zkolabovala, že mně musela odvézt sanitka do nemocnice, mám velmi časté a silné bolesti hlavy. Mívám i pomalejší myšlení, kolikrát přecházím přes silnici a ani si neuvědomím, že bych se měla rozhlédnout.

Tímto vás žádám o radu, jakým postupem bych měla žádat po nemocnici A odškodnění a v jaké částce. Jsme na tom finančně dost špatně, já jsem vedená na úřadu práce a manžel pobírá poloviční rodičovský příspěvek. Musí být neustále po ruce, protože si nemohu dovolit být doma sama. Kdyby se mi cokoliv stalo, může se opakovat mé krvácení.

Děkuji Vám za Vaši odpověď a přeji krásný den.
 

Dobrý den,

ráda bych se zeptala, co mohu udělat v případě, když moje mamka byla u svého obvodního lékaře s velmi vysokým tlakem, který ji tam také naměřili. Byl opravdu hodně vysoký.

Sestřička dala mamce léky na tlak a řekla, aby brala jeden denně. Skoro po týdnu si mamka stěžovala na neskutečnou bolest hlavy. Nakonec jsme tedy zjistili, že sestra dala mamce tři roky prošlé léky na tlak. Vzhledem k tomu, že má mamka i slabé srdce, tak se mi nelíbí jednání této sestry.

Volala jsem a stěžovala si. Doktorka to jen odůvodnila tím, aby mamka ihned přijela, že se prostě stala chyba.

Když se tam vypravila, ani lékařka ji neprohlídla a sestra na ní jen tupě zírala a napsala jí recept na jiné léky.

Chci se zeptat, jestli je nějak možné poslat stížnost na tuto sestru a co by se pak stalo a jestli mám poslat stížnost přímo i jí.

Moc děkuju

Dobrý den,
V roce 2008 jsem byl na reoperaci kloubní jamky, s operatérem jsem odsouhlasil epidurální anestezii. Anestezioložka se mnou neprovedla předoperační pohovor (ŮVN-PRAHA) před operací se jí nepovedl 1. vpich, pak ani 2. chtěl jsem někoho jiného,ale přemluvila mně,tak se nepovedl ani 3. pak 4. měl být úspěšný, odběr štěpu s pánve byl bez umrtvení, křičel jsem bolestí, pak přišla narkóza.

Po operaci mi nastaly velké problémy s pamětí, kupoval jsem si prostředky na zlepšení paměti, teď několik let beru od neurologa,léky,mají vedlejší účinky atd. dík zhoršení paměti jsem se špatně rozhodoval, spoustu věcí nedomyslel, můžu žádat kompenzaci a může být stížnost úspěšná, děkuji za odpověď a kde stížnost podat?
 

Dobry den,

je mi 33 let a jsem po autonehodě, při které došlo ke zranění páteře a míchy (jsem imobilní na dolní končetiny). Záchranka mě převezla na ARO a odtud jsem si po 14-ti dnech odvezl dekubit 4.stupně v sacrální oblasti, který mi prodloužil pobyt v nemocnicích o 4.měsíce, znemožnil mi se podílet na aktivní rehabilitaci a musel jsem podstoupit další operační zákroky.Byl jsem při vědomí a ležel pouze na zádech. Denně mytí na lůžku.

Chci podat stížnost na zanedbání lékařské péče, popř. i odškodnění. Jaké mám šance na kladné vyřízení?

Děkuji za Vaši odpověď.

Dobry den,

je možné, aby si lékař bral za výpis z dokumentace od každého jinou částku? Můj přítel tam byl před měsícem a chtěl od něj 50 Kč a já tam byla dnes a chce 200 Kč.

Děkuji.

Dobrý den, prosím Vás, nenašel by se u Vás nějaký formulář nebo ještě lépe vzor podání stížnosti ke Krajskému úřadu jako zřizovateli nemocnice a stížnosti k České lékařské komoře - zanedbání péče s následkem úmrtí. V případě, že nemáte k dispozici, dejte mi prosím vědět, kde bych je získala.

Děkuji a jsem s pozdravem.