Práva rodičů, kontakt s dítětem

 

Úmluva o právech dítěte říká, že zájem dítěte musí být vždy na předním místě. Charta práv dětí v nemocnici stanoví, že děti v nemocnici mají mít právo na neustálý kontakt se svými rodiči a sourozenci. Od 1. 4. 2012 garantuje zákon o zdravotních službách právo dítěte na nepřetržitý kontakt se zákonnými zástupci, tedy zpravidla rodiči, pokud to nebrání poskytování zdravotních služeb jako takových, či neodporuje zákonům nebo vnitřnímu řádu. Tam, kde je to možné, mělo by se rodičům dostat pomoci a povzbuzení k tomu, aby s dítětem v nemocnici zůstali. Jako důvod pro přítomnost rodičů bývá zmiňováno například urychlení zlepšení zdravotního stavu dítěte, nenahraditelná psychická podpora, posílení důvěry mezi rodiči a zdravotnickými pracovníky, lepší zvládnutí následné péče o dítě doma. To vše lze jistě zařadit mezi „zájem dítěte“.

Na druhou stranu by ale rodiče měli dodržovat léčebný režim a postupy, které jsou nutné k uzdravení dítěte. Lékaři totiž nemohou nést odpovědnost za správnou léčbu, pokud rodiče jednají v rozporu s pokyny lékaře (např. nedodržování diety). To by rovněž nebylo v zájmu dítěte.

 

Na získání informací o zdravotním stavu dítěte mají právo oba rodiče. I v případě, že dítě bylo svěřeno do péče jen jednomu z rodičů, má druhý rodič na informace o dítěti právo, pokud ovšem není rozhodnutím soudu nějak omezena jeho rodičovská zodpovědnost, což ale nebývá v praxi časté. Lékař má tedy povinnost informovat druhého rodiče i v případě, kdy mu to první rodič zakazuje.

 

Stejně, jako v předchozím případě, je lékař povinen umožnit návštěvu hospitalizovaného dítěte rodiči, ledaže by bylo lékaři předloženo pravomocné rozhodnutí o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti. Rodič nemá oprávnění bránit v návštěvě dítěte druhému rodiči.

 

Ne. I když má pacient právo zakázat sdělování informací libovolným osobám, jeho rodiče si nemohou vzájemně zakazovat poskytování informací o stavu dítěte. Rodičům právo na informace vyplývá z jejich rodičovské zodpovědnosti, kterou nemůže omezit ani nezletilý pacient, natož rodiče navzájem.

Poukud tedy tento zákaz jeden z rodičů učinil, lékař by jej měl ignorovat.

 

Zákon o zdravotních službách obsahuje právo nezletilého pacienta na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce během poskytování zdravotních služeb. Toto právo lze samozřejmě omezit, pokud by odporovalo jiným právním předpisům, vnitřnímu řádu nebo narušovalo-li by samotné poskytnutí zdravotních služeb (např. při operaci). Přítomnost rodiče u nemocného pacienta např. na lůžkovém oddělení by zpravidla těmto omezením podléhat neměla. Rodiče nejsou návštěva, ale zákonní zástupci dítěte a jeho právo na přítomnost rodičů platí nepřetržitě bez ohledu na návštěvní hodiny nebo denní či noční dobu.

 

Každý má právo, aby byl podrobně a srozumitelně informován o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích. Každý je oprávněn znát veškeré informace shromažďované o jeho zdravotním stavu. V případě nezletilých pacientů mají právo na tyto informace kromě samotného nezletilého i jeho rodiče.

Pacientovi se informace poskytují způsobem zohledňujícím jeho rozumovou vyspělost a schopnost informaci porozumět. Nezletilému pacientovi staršímu 15 let se informace poskytne v plném rozsahu, s výjimkou případů, kdy není schopen významu a charakteru zdravotních služeb porozumět.

Zvláštní případ tvoří oprávnění lékaře či jiného zdravotnického pracovníka nesdělovat informace o zdravotním stavu zákonnému zástupci nezletilého pacienta, pěstounovi nebo jiné pečující osobě, pokud existuje podezření, že se tato osoba podílí na zneužívání nebo týrání, nebo ohrožování zdravého vývoje tohoto nezletilého pacienta, lze-li předpokládat, že poskytnutím této informace by mohlo dojít k ohrožení pacienta.

 

Pobyt je hrazen ze zdravotního pojištění (a to zdravotní pojišťovnou dítěte), pokud lékař rozhodne o přijetí rodiče jako „průvodce dítěte“ v nemocnici. Rodič je v tomto případě uznán práce neschopným. Na základ tohoto rozhodnutí je rodič spolu s dítětem hospitalizován.

Nemusí se ale vždy jednat pouze o rodiče. Jako průvodce může být přijata třeba i babička nebo jiný příbuzný. O přijetí rodiče jako průvodce dítěte do šesti let může rozhodnout ošetřující lékař, je-li při přijetí dítěte do zdravotnického zařízení vzhledem k jeho zdravotnímu stavu nutná celodenní přítomnost průvodce. Pobyt průvodce dítěte mladšího šesti let v nemocnici se považuje za ústavní ošetřování. Průvodce je podle indikace a možností umístěn buď spolu s dítětem přímo na lůžkovém oddělení, nebo na oddělení dochází z ubytovacího prostoru, který je součástí tohoto zařízení. V případě dítěte staršího šesti let se pobyt průvodce v nemocnici považuje za ústavní ošetřování jen se souhlasem revizního lékaře zdravotní pojišťovny.