Ochranné léčení

Ochranné léčení je ochranné opatření ukládané v trestním řízení tzv. nepříčetnému pachateli. Má dvě formy, ústavní a ambulantní. Pro uložení obou forem ochranného léčení platí podmínka, že pachatelův pobyt na svobodě musí být nebezpečný. Ústavní ochranné léčení se vykonává zejména v psychiatrických léčebnách, většinou na specializovaných odděleních, např. sexuologických. Ambulantní forma znamená, že soud nařídí léčbu ambulantně a nedochází k omezení osobní svobody člověka. Ten je ale povinen plnit podmínky ambulantní léčby, např. frekvenci návštěv u svého psychiatra. Ústavní forma může být přeměněna na ambulantní a naopak, pokud jsou splněny zákonem stanovené podmínky. O přeměnu může požádat i pacient a rozhoduje o ní soud. O ukončení ochranného léčení rozhoduje rovněž soud, obvykle na návrh ošetřujícího lékaře.

Ochranné léčení trvá, pokud je účelné, shora je však časově omezeno na dobu nejdéle dvou let. Před skončením této doby bude soud přezkoumávat, jestli je ochranné léčení i nadále účelné. Rozhodne-li soud, že ochranné léčení je stále nutné, prodlouží jej maximálně o další dvě léta. Soud může ochranné léčení prodloužit i opakovaně.

Často kladené otázky

Právní předpisy

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)

Zde naleznete znění všech předpisů platných v České republice. Do pole „Číslo předpisu“ zadejte např. „1/1993“ a program vyhledá Ústavu České republiky.