Lékařské tajemství

 

Mlčenlivostí jsou vázáni všichni zdravotní pracovníci a ostatní osoby, které mohou přijít do kontaktu s údaji o pacientovi na základě zákonného zmocnění. Jsou to nejen lékaři a zdravotní sestry, ale také např. administrativní pracovnice, která zpracovává data pro zdravotní pojišťovnu, posluchači lékařské fakulty, studenti zdravotních škol, zaměstnanci OSSZ podílející se na vypracování zdravotního posudku, soudní znalci v oboru zdravotnictví apod.

 

Lékař není vázán povinnou mlčenlivostí:

• pokud pacient, nebo zákonný zástupce pacienta, souhlasí s poskytnutím informací,
• jedná-li se o předávání informací nezbytných pro zajištění návaznosti lékařské péče,
• pokud povinnost sdělit údaje o pacientovi stanovují zvláštní předpisy upravující průběh trestního řízení,
• pokud zvláštní právní předpis stanoví ohlašovací povinnost (např. trestní zákoník - § 368 neoznámení trestného činu, § 367 nepřekažení trestnému činu),
• pokud ke sdělování údajů dochází ve sporu mezi lékařem či zdravotnickým zařízení a pacientem, popřípadě jinou osobou uplatňující svá práva v rámci trestního, občanskoprávního či správního řízení před soudem, rozhodčím orgánem nebo správním orgánem.

 

Nikoli. Bez jejich souhlasu (nebo zákonného zmocnění) nesmí zdravotnický pracovník poskytnout informace o konkrétních pacientech nikomu, a to ani zástupcům sdělovacích prostředků. Lékař by mohl médiím předat pouze určité obecné informace o svých pacientech, ze kterých nebude možné vyčíst, o koho se jedná (např. informace o nárůstu počtů infarktu myokardu v posledním čtvrtletí). Lékař rovněž může sdělit médiím svůj názor na určitý problém či léčebný postup.

 

Informace mohou být poskytovány pouze se souhlasem pacienta. Bez jeho souhlasu může zdravotnický pracovník poskytnout informace, jen pokud je v důležitém veřejném zájmu nadřízeným orgánem zbaven mlčenlivosti nebo pokud tak stanoví jiný právní předpis. Informace o pacientovi jsou tak poskytovány například národním zdravotním registrům.

 

Informace jiným osobám jsou poskytovány jen se souhlasem pacienta. To platí také o rodinných příslušnících. Informace jsou jim poskytovány jen, pokud si to pacient přeje. Existuje však výjimka. Pokud pacient není ve stavu, kdy by mohl určit osoby, které mohou být o jeho zdravotním stavu informovány (např. pacient v bezvědomí), mohou být informovány osoby blízké. Osobami blízkými jsou příbuzní v řadě přímé (rodiče, děti, prarodiče, vnuci…), sourozenec, manžel nebo partner (dle zákona o registrovaném partnerství). Za osoby blízké se považují také osoby v poměru rodinném nebo obdobné, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Mezi takovéto osoby se řadí další příbuzní v nepřímé linii (např. bratranec, teta) nebo opatrovníci, pěstouni a také druh a družka.

Jestliže pacient za svého života vyslovil zákaz poskytování informací o svém zdravotním stavu, nemohou být tyto informace sděleny ani osobám blízkým s výjimkou situace, kdy by se jednalo o informace důležité pro ochranu jejich zdraví nebo jiných osob (např. geneticky podmíněné či infekční choroby).

 

Pokud je pacient ve stavu, kdy je schopen dát souhlas s poskytováním informací o svém zdravotním stavu, může být jeho druh či družka informována pochopitelně s tímto souhlasem.  Situace je komplikovanější, pokud pacient není ve stavu, ve kterém by souhlas mohl poskytnout. Zákon stanoví, že pokud je pacient v tomto stavu, informace se poskytnou také osobě blízké, tedy osobě v poměru rodinném nebo obdobném, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.  Druh či družka obvykle tento požadavek naplňují, a tak mohou být označeny jako osoby blízké, tedy ty, jimž jsou informace zpřístupněny. V praxi je však velmi problematické prokázat, že skutečně existuje vztah mezi pacientem a jeho osobou blízkou.

Nejlepší je snažit se této sporné situaci předcházet, nejlépe určením vašeho druha či vaší družky jako osoby, která má být o vašem zdravotním stavu informována.

 

Zdravotnický pracovník může povinnost mlčenlivosti porušit vlastním jednáním (např. poskytne informace třetí osobě bez souhlasu pacienta) nebo i bez samotného jednání. K tomu dojde, pokud například umožní třetí přístup k těmto informacím.

 

Ano. Medici mohou získávat informace také pouze se souhlasem pacienta. Zákonná úprava takový souhlas pacienta předpokládá, a tedy pokud pacient nevysloví nesouhlas, považuje se to za svolení s přítomností mediků. Pokud tedy s přítomností mediků nesouhlasíte, je potřeba to přímo vyjádřit.

 

Pacient si v tomto případě může stěžovat nadřízenému lékaře, případně podat stížnost ke zřizovateli zdravotnického zařízení, České lékařské komoře nebo dalším subjektům (více o stížnostech najdete zde). Další možností je domáhat se zadostiučinění podáním žaloby na ochranu osobnosti, popřípadě došlo-li ke škodě, domáhat se soudně odškodnění. Porušením povinnosti mlčenlivosti je možno také spáchat přestupek nebo dokonce i trestný čin.

 

Ano, lékař musí pacientovi sdělit veškeré informace, které se týkají jeho léčby. Lékař může informace pacientovi nepředat, pokud má důvodné podezření, že by sdělení úplné a pravdivé diagnózy vedlo k závažnému sebepoškození pacienta. Více o této problematice naleznete v sekci Poučení pacienta o zákroku.