Dobrý den, ráda bych věděla, jak se bránit a co dělat, když jsem byla nedobrovolně hospitalizovaná. Druhý den jsem byla nucena podepsat dobrovolný vstup, což jsem odmítla. Bylo mi podáno neuroleptikum jednorázově v takové dávce, která se nedávala ani psychotikům, přitom toto neuroleptikum se nesmí podávat na kardiovaskulární nemoc, jíž trpím a personálu to bylo známo. Bylo mi ovšem sděleno, že jde o hypnotikum. Druhý den lék vyškrtli a prý se o nic nemám starat, neberu žádné léky, jako to bylo i v minulosti. Dodnes - tj. rok od hospitalizace, jsem neobdržela, ani po opakované urgenci, slibované rozhodnutí o přípustnosti léčby. Dva doktoři mi v době mého pobytu řekli, že soudní znalci rozhodli, že přijetí nastalo z nezákonných důvodů, jeden lékař to ale vyvrátil s tím, že dle znalců mám v léčebně být a mohou si mě tam nechat, jak dlouho chtějí. Přesně za týden jsem byla propuštěná. Neprokázano psychotické onemocnění, ani deprese. Tak proč jsem teda proti své vůli byla v léčebně? Propouštěcí zprávu jsem nedostala. Pobyt jsem si musela zaplatit, tak to opravdu nechápu. Myslela jsem, že kdo je v nemocnici nedobrovolně, nic neplatí. Jak to je, prosím? Neplatila jsem jen 60 Kč za den, ale i prádlo a částka převýšila několik stovek. Po propuštění mi nebyla zajištěna žádné terapie - to je také v pořádku? Nerozumím tomu, můj stav je tedy tak špatný, že musím proti své vůli být na blázinci, ale zase tak dobrý, že celý další rok mohu být bez ambulantní léčby? Rozhodně jsem nikdy neužívala žádné drogy, dokonce jsem abstinent. Oblékli mě do špinavého prádla, vzali mně všechny osobní věci a ještě vyhrožovali, že mě napíchají... od tý doby se cítím špatně, je to bezpráví proti kterému se těžko bojuje.
zobrazit odpověď na tuto otázku
10.2.2010
