Jsem půl roku v prac. neschopnosti. Rozvázala jsem pracovní poměr, jelikož jsem v práci měla nevyhovující podmínky vzhledem k mým zdravotním potížím. K praktickému lékaři jsem šla v ochranné době a ten mi vystavil neschopenku. Potíž je od samého začátku v tom, že jsem řekla pravdu lékaři, že jsem bez zaměstnání. Odešla jsem z dobře placené práce sama a chtěla jsem řešit hlavně zdraví, abych mohla nastoupit do nového zaměstnání zdráva. Když uplynul první měsíc mé prac. neschopnosti, tak paní lékařka řešila hlavně to, abych šla na úřad práce a marodila na podpoře. Je tento postup vůbec přijatelný a hlavně etický? Podotýkám, že mám pravou ruku před čtyřmi roky operovanou /tenisový loket/ a v prosinci 2009 mne uznali práce neschopnou pro tenisový loket nyní na druhé ruce. Právě jsem ukončila všechny rehabilitace a nyní mi vznikly další potíže gynekologické a urologické. Praktický lékař konstatoval, že jsem zaléčena a když gynekolog rozhodne, že mé potíže nevyžadují pracovní neschopnost, tak mne uschopní. Bohužel, nemám žádná podrobná vyšetření /hlavně urologická/ a nyní mám obavy, když mne uschopní a objeví se mi po vyšetřeních nějaká vážná nemoc, že nebudu brát žádné nemocenské dávky, jelikož jsem bez zaměstnání. Když se budu po ukončení PN hlásit na úřadu práce, tak mi mohou říci, že jsem dle lékařů zdráva a nemusím brát ani podporu. Velice Vás prosím o radu, jak mám dále postupovat, když můj zdravotní stav není v pořádku, abych nakonec nezůstala bez finančních prostředků. Podotýkám, že jsem po celý život poctivě pracovala, odmítala neschopenky a nyní si nesu takovéto následky. Nedávno mi lékař neomaleně řekl, že já už nikdy zdravá nebudu. Hodně mne toto vyjádření zasáhlo a vlastně jsem si uvědomila, že celá moje pracovní neschopnost byla poznamenána stresem z lékaře. Připadám si jako ten největší simulant a cítím velké ponížení. Jsem rozhodnutá co nejdříve změnit lékaře. Velice Vás prosím o brzkou odpověď co se týče mé pracovní neschopnosti. Děkuji a přeji hodně zdraví.
zobrazit odpověď na tuto otázku
14.5.2010
