Právní poradna pro pacienty

Dobrý den,

chtěl bych se na Vás obrátit s prosbou o radu ohledně postupu, který mám nyní provést v případu, který se stal v naší rodině.

U mého právě zesnulého dědečka propukla epilepsie přibližně ve věku 80 let. U prvního záchvatu byla zavolána záchranná služba a následně byl hospitalizován v nemocnici po dobu 7 dní. Od té doby bral pravidelně prášky a nemoc se nijak neprojevovala. Nyní, dne 9. 2. 2014 dostal po více než 3 letech další záchvat při odpoledním odpočinku v křesle. Okamžitě byla mnou (vnukem) zavolána záchranná služba. Dědeček byl pod dohledem své manželky (mé babičky), která je bývalou zdravotní sestrou.

Nyní se dostáváme k jádru problému, se kterým se na Vás, s dovolením, obracím. Záchranná služba přijela po více než 22 minutách. Chápu, že epileptické záchvaty, jsou-li pod dohledem, nejsou prioritní, avšak přístup lékařů a následně záchranné služby byl tristní. Pan doktor s paní doktorkou přijeli v malém záchranném autě, nejevili žádné známky jakékoliv obavy o mého dědečka a celkově byli naprosto apatičtí. Při příchodu do našeho obýváku, kde děda chraptěl, nejevili téměř žádné známky zájmu o pacienta a jednání s mou babičkou bylo naprosto nepřípustné. Paní doktorka pouze odsekávala znechucené odpovědi a chovala se naprosto arogantně.

Po příjezdu záchranné služby se rozhodli, že dědečka převezou do sanitky na kolečkovém křesle. První věcí, kterou bych zde rád řešil, je naprostá neopatrnost, se kterou zacházeli s bezvládným tělem našeho dědečka, kdy 4 lidem, kteří se snažili dědu posadit do křesla, děda spadl/sjel z křesla na zem. Nezlobte se na mě, ale ten den u nás byla záchranná služba ještě jednou a dědu jsme společně s panem záchranářem zvedli bez jakýchkoliv problémů a pohodlně usadili do křesla. Pokud bych se tedy vrátil k prvnímu výjezdu, nejen, že dědeček záchranné službě spadl, ale navíc položili křeslo do polohy ležmo, dědu tak, jak ležel na zemi, položili na křeslo a prudkým zdvihem ho zvedli do polohy v sedu. Dědeček se pár vteřin na to pozvracel a následně po tom, bez jakékoliv přikrývky, přestože venku bylo chladno, ho převezli do sanitky.

Dědečka po necelých dvou hodinách přivezli z nemocnice zpět s tím, že mu bylo provedeno CT mozku a byla zvýšena dávka léků. Děda byl velmi unavený, a tak si šel lehnout, aby se vyspal. 

Večer u dědečka propukl další záchvat, okamžitě byla znovu zavolána záchranná služba, která přijela do 15 minut a chovala se nyní velmi pozorně a zajímala se o pacienta. Pan záchranář s námi komunikoval a o dědečka se velmi dobře postaral. Dědeček byl převezen do nemocnice. Já jakožto jeho vnuk jsem volal ještě v jednu hodinu v noci na sesternu, zdali je dědeček v pořádku. 

Ráno nám pak z nemocnice volali, že dědeček zemřel. 

Chtěl bych podat stížnost na jednání a zacházení záchranné služby a doktorů při prvním výjezdu a následně řešit, proč dědeček nebyl připojen na přístroje, které sledují životní funkce, což, jak mi bylo řečeno od několika nezávislých doktorů, být měl.

Mnohokrát děkuji za odpověď a pomoc.