Poučení pacienta o zákroku

 

Informace o zdravotním stavu musí být pacientovi sděleny při přijetí do péče a dále vždy, je-li to s ohledem na poskytované zdravotní služby nebo zdravotní stav pacienta účelné. V praxi to tedy znamená, při každé změně odsouhlasené léčby, či před každým novým zákrokem.

 

Ano. Pacient má právo, ne však povinnost být informován o svém zdravotním stavu. Může proto odmítnout sdělování informací nebo určit osobu, které budou informace podávány místo něj. Toto přání pacienta musí být vyjádřeno písemně a opatřeno podpisem pacienta a příslušného zdravotnického pracovníka. Záznam o tomto úkonu je veden ve zdravotnické dokumentaci pacienta. Než se pacient svého práva být poučen vzdá, měl by si to velmi dobře rozmyslet.

Pacient však bude vždy informován o zdravotním stavu, jde-li o informaci, že pacient trpí infekční či jinou nemocí, v souvislosti s níž může ohrozit zdraví nebo život jiných osob.

 

Pokud jde o sdělení diagnózy, pacient má právo vědět celou pravdu o své diagnóze, případně o podezření na určitou nemoc. Lékař však může pacientovi celou pravdu nesdělit, pokud si to sám pacient přeje, nebo pokud výslovně a jednoznačně zmínil, že celou pravdu znát nechce.

Zákonná úprava umožňuje ještě v jednom případě možnost zatajení diagnózy nebo prognózy zdravotního stavu. K tomu však může lékař přistoupit jen ve zcela výjimečných případech. Tedy pokud by podání informace mohlo pacientovi způsobit závažnou újmu na zdraví (od psychické újmy až k sebevraždě). V každém případě tato v nezbytně může být informace zatajena pouze v nutném rozsahu a pouze po nezbytně nutnou dobu Tato možnost není realizovatelná, pokud je výše uvedená informace jediným způsobem, jak pacientovi umožnit podniknout preventivní opatření nebo podstoupit včasnou léčbu, nebo pokud zdravotní stav pacienta představuje riziko pro jeho okolí, a samozřejmě pokud si pacient výslovně přeje být přesně a pravdivě informován o svém zdravotním stavu.

Zvláštní případ možnosti zatajení informací o zdravotním stavu představuje oprávnění lékaře či jiného zdravotnického pracovníka nesdělovat informace o zdravotním stavu zákonnému zástupci nezletilého pacienta, pěstounovi nebo jiné pečující osobě, pokud existuje podezření, že se tato osoba podílí na zneužívání nebo týrání, nebo ohrožování zdravého vývoje tohoto nezletilého pacienta, lze-li předpokládat, že poskytnutím této informace by mohlo dojít k ohrožení pacienta.

 

I pacient, který nerozumí česky, musí porozumět poučení, aby mohl řádně poskytnout informovaný souhlas. Pacient má proto možnost zvolit si osobu, která mu bude překládat informace poskytované lékařem. Jestliže tak neučiní, zdravotnické zařízení má povinnost překladatele zajistit. Pokud jde o to, kdo by měl tlumočení zaplatit, převažující přístup říká, že zdravotnické zařízení nese tyto náklady u akutních případů a u cizinců, kteří jsou pojištěni. Pokud se jedná o samoplátce a úkon plánovaný, hradí tyto náklady sám cizinec.

 

Ano. Poučeni musí být i dětští pacienti, a to způsobem, který jsou schopni pochopit, tedy zpravidla zjednodušeně. Právo na informace o zdravotním stavu a právo pokládat relevantní otázky se v tomto případě vztahuje jak na pacienta, tak jeho zákonného zástupce.

V případě nezletilého pacienta, který je ovšem starší 15 let, se informace a odpovědi poskytují v plném rozsahu, s výjimkou případů, ve kterých není pacient fakticky schopen nezjednodušené informace pochopit.

 

Ano. V případech osob omezených ve svéprávnostii se postupuje obdobně jako v případě dětských pacientů. Právo na informace o zdravotním stavu a právo pokládat relevantní otázky se v tomto případě vztahuje jak na pacienta, tak jeho zákonného zástupce. Informace a odpovědi na otázky musí být pacientovi poskytnuty způsobem zohledňujícím jeho aktuální schopnost informaci porozumět.

 

Pacient nemusí být informován o všech možných rizicích. Záleží na povaze zákroku a konkrétní situaci. Pacientovi musí být sdělena rizika, která mají vliv na jeho životní styl, druh povolání a podobně. Správně by měl být pacient informován i o nepodstatných nebo nepatrných rizicích a následcích, zvláště pokud k nim dochází často. Naopak o těžkých následcích musí být pacient poučen vždy, i když k nim dochází zřídka. Platí také, že čím je zákrok méně naléhavý a nezbytný (např. plastická chirurgie), tím důkladněji by měl být pacient poučen.

 

Ano. Pacient může samozřejmě konzultovat svůj zdravotní stav či navrhovanou léčbu i s jiným nezávislým odborníkem. Toto právo mu navíc garantuje i zákon o zdravotních službách. Nemělo by se tak stávat například to, že lékař pacienta odmítne, protože je již v péči jiného lékaře. Práva na konzultaci nelze využít, pokud jde o naléhavý neodkladný zákrok nebo pokud je pacient například ve vězení

 

Neexistuje žádný předpis, jenž by stanovoval přesný čas, který by měl mít pacient na rozmyšlenou. Záleží na okolnostech a povaze zákroku, o němž je pacient informován. Platí zde ale obecná zásada: čím náročnější zákrok, tím delší čas na rozmyšlenou. Poučení těsně před operací není dostačující, pokud jej bylo možné učinit dříve.

Od 1. 4 2012 platí rovněž pravidlo, že pokud byla informace podána v přílišném předstihu (např. u plánované operace) tak, že od podání uplynula doba delší než 30 dní, musí být tato informace podána pacientovi opakovaně. Pokud pacient udělil s výkonem souhlas, musí jej v tomto případě znovu potvrdit.

 

Jednotlivé zdravotní pojišťovny jsou povinny zajistit svým pojištěncům místní a časovou dostupnost hrazených zdravotních služeb. Prakticky se tedy jedná o to, že budou stanoveny maximální dojezdové doby, za které se pacienti mají dostat k poskytnutí příslušné zdravotní péče, a to jak v případě potřeby ambulantního lékaře, tak také lůžkové péče. Tyto dojezdové doby mají být v rozmezí 40 – 180 minut, bude záležet na druhu příslušné péče (její specializaci).

Dále mají být stanoveny rovněž maximální čekací doby na plánované výkony, tedy na jednotlivé operace a vyšetření. V praxi to znamená, že pacienti by měli mít garantováno, že nebudou muset na příslušné plánované zákroky čekat déle, než je stanovená lhůta. Jednotlivé lhůty se mají pohybovat od 2 do 78 týdnů, opět bude záležet na druhu operace či vyšetření.

 

Zdravotní pojišťovny budou muset svým pojištěncům tyto maximální dojezdové doby a čekací lhůty zajistit nejpozději od 1. ledna 2013. Jednotliví poskytovatelé zdravotních služeb pak jsou povinni informovat pacienty o čekacích dobách na plánované výkony (stejně jako např. o navržené léčbě). Už nyní přitom mají všechny státem zřizované nemocnice povinnost jednotlivé čekací doby na neakutní operace a vyšetření zveřejňovat. Pacienti si je tak mohou předem zjistit na webových stránkách příslušných nemocnic, případně lze také využít tuto internetovou službu.

 

Pacient nemusí být poučen, pokud jsou zároveň splněny tři podmínky:

• souhlas pacienta nelze získat (pacient je například v bezvědomí),
• zákrok je nezbytný pro záchranu pacientova života a zdraví,
• zákrok musí být proveden bezodkladně, nelze s ním tedy počkat, až se pacient například z bezvědomí probere.

 

 

Náležitosti upravuje zákon o zdravotních službách spolu s vyhláškou o zdravotnické dokumentaci, do které se souhlas zaznamenává. Písemný souhlas musí obsahovat:

• údaje o účelu, povaze, předpokládaném prospěchu, následcích a možných rizicích zdravotních služeb,
• poučení o tom, zda navrhované zdravotní služby mají nějakou alternativu a pacient má možnost zvolit si z několika možností,
• údaje o možném omezení v obvyklém způsobu života a v pracovní schopnosti po poskytnutí příslušných zdravotních služeb, lze-li takové omezení předpokládat, a v případě změny zdravotního stavu též údaje o změnách zdravotní způsobilosti,
• údaje o léčebném režimu a preventivních opatřeních, která jsou vhodná, a o poskytnutí dalších zdravotních služeb,
• poučení o právu pacienta svobodně se rozhodnout o postupu při poskytování zdravotních služeb, pokud jiné právní předpisy toto právo nevylučují,
• záznam o poučení pacienta, jemuž byl implantován zdravotnický prostředek, o poskytnutí podrobné informace o implantovaném zdravotnickém prostředku podle zvláštního právního předpisu, datum a  podpis pacienta a zdravotnického pracovníka, který pacientovi údaje a poučení poskytl.