Dobrý den, zajímalo by mě, zda je mou povinností (povinností pacienta) v případě odběrů zjistit si výsledky sama v případě pozitivních nálezů - ať už se jedná "jen" o bakterie zánětu nebo vážnějšího charakteru (borelioza, leukemie, zánět mozkových blan) anebo je tato povinnost zdravotnického zařízení, které výsledky obdrželo (zdravotní sestra, příp. lékař). Zejména se mi jedná o odběry pro podezření na boreliozu. Příklad: odběry byly provedeny na konci měsíce července, v srpnu jsem 2x volala do ordinace, kde nikdo nezvedal telefon a kde nebyl ani v provozu záznamník, tudíž jsem nemohla ponechat vzkaz. Pak jsem na výsledky zapomněla zavolat znovu, ale odůvodnila jsem si to tím, že pokud by byly pozitivní, toto zdrav. zařízení by mě jistě ihned informovalo. Podotýkám, že vlastní mé telef. číslo jak do zaměstnání, tak i mobilní... Jenže se tak nestalo a zdrav. sestra, aniž by zapsala výsledky do PC, jen POZITIVNÍ!!!! výsledek založila do mé osobní karty. Pokud je toto ošetřeno nějakým paragrafem v zákoně, sdělte mi jej, prosím. Nemusí se vždy jen jednat o tento případ. Děkuji moc za odpověď.

Odpověď:

Znění platné k roku 2017

Dobrý den, Dobrý den,

v § 31 odst. 1 zákona o zdravotních službách (372/2011 Sb.) je ustanovení o poučení a souhlasu nemocného:

„Poskytovatel je povinen a) zajistit, aby byl pacient srozumitelným způsobem v dostatečném rozsahu informován o svém zdravotním stavu a o navrženém individuálním léčebném postupu a všech jeho změnách (dále jen „informace o zdravotním stavu“),b) umožnit pacientovi nebo osobě určené pacientem klást doplňující otázky vztahující se k jeho zdravotnímu stavu a navrhovaným zdravotním službám, které musí být srozumitelně zodpovězeny.“

Z tohoto ustanovení neplyne lhůta, kterou by poskytovatel vázán, nicméně v souvislosti s ustanovením § 32 odst. 2 téhož zákona, kde je napsáno, že: „…informace o nepříznivé diagnóze nebo prognóze zdravotního stavu pacienta může být v nezbytně nutném rozsahu a po dobu nezbytně nutnou zadržena, lze-li důvodně předpokládat, že by její podání mohlo pacientovi způsobit závažnou újmu na zdraví…“ je předpokládáno, že informace poskytuje v době poté, co se výsledky dozvěděl. V opačném případě, pokud by hrozila závažná újma na zdraví, lze podání informace odložit na dobu nezbytně nutnou, to neplatí, pokud informování je jediným možným způsobem, jak umožnit pacientovi podniknout preventivní opatření nebo včasnou léčbu, pokud zdravotní stav pacienta představuje riziko pro jeho okolí nebo pokud pacient výslovně žádá o přesnou a pravdivou informaci. V toto případě by se mohlo jednat o situaci, kdy nevčasné podání informace znemožní podniknout preventivní opatření a včasnou léčbu, poskytovatel zdravotních služeb je tedy povinen pacienta informovat.

Dále je pro ochranu pacienta důležitý § 81 odst. 2 nového občanského zákoníku: "Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy."Pokud totiž lékař opomene pacienta o důležitých výsledcích vyšetření informovat, může se jednat o zásah do práva na zdraví, případně do jiných osobnostních práv. V takovém případě se pacient může domáhat po lékaři omluvy, v případě větší újmy i finančního zadostiučinění.

Pokud totiž lékař opomene pacienta o důležitých výsledcích vyšetření informovat, může se jednat o zásah do práva na zdraví, případně do jiných osobnostních práv. V takovém případě se pacient může domáhat po lékaři omluvy, v případě větší újmy i finančního zadostiučinění.

Znění platné k roku 2010

Dobrý den,

v § 23 zákona o péči ozdraví lidu je ustanovení o poučení a souhlasu nemocného:

"Zdravotnický pracovník způsobilý k výkonu příslušného zdravotnického povolání informuje pacienta ... o účelu a povaze poskytované zdravotní péče a každého vyšetřovacího nebo léčebného výkonu, jakož i o jeho důsledcích, alternativách a rizicích."

I když v zákoně není výslovně uvedeno, zda lékař poskytuje informace na žádost pacienta, nebo z vlastní iniciativy, ze slov "informuje" lze dovodit, že aktivita má být primárně na straně lékaře, a to především v případě, kdy se lékař dozví výsledek vyšetření potvrzující špatný zdravotní stav pacienta.

Dále je pro ochranu pacienta důležitý § 11 občanského zákoníku: "Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy."

Vaše Férová nemocnice

5.11.2010

zpět na přehled dotazů