Právní poradna pro pacienty

Dobrý den,

kontaktuji Vás s prosbou o pomoc ve věci mého otce, který v březnu tohoto roku zemřel v nemocnici na interním oddělení. Řediteli této nemocnice jsem zaslala dopis, ale jeho odpověď (byť po 30 denní lhůtě, ale přece po urgenci) mě neuspokojila a ani mou maminku, která by si přála to dění, které probíhalo na jaře tohoto roku trošku osvětlit.

Víme, že otci již není pomoci, ale přesto bychom v sobě chtěli uspokojit touhu po vědění, zda-li vše bylo v pořádku, jak zmiňuje pan ředitel ve svém dopisu, nebo mohlo dojít k pochybení, jak v léčbě tak popřípadě v chování lékařů.

Krátce bych se jen chtěla vyjádřit k dopisu pana ředitele.
1) Dle mého jsme neobdrželi ani jednu odpověď na otázku, kterou mu má maminka položila v dopisu (viz."Když stav byl tak vážný, jak mohl mít v chorobopisu ve středu napsáno, že je schopen jít domů? A když stav byl tak vážný, proč nás tedy nikdo neinformoval, že je ta možnost, že může dojít k nejhoršímu a dále, když stav byl tak vážný, proč nebyl napojen na monitory, nebo nebyl předán na koronární jednotku či mediální pokoj? ").

2) Nedorozumění, ke kterému se pan ředitel vyjádřil se slovy, že ze strany pacienta došlo k pochopení, nebylo vysvětleno, neboť otec byl tak psychicky vyčerpaný, že si přál podepsat reverz, toto jsem mu rozmluvila. A ještě následující den o tomto neustále mluvil do telefonu, se slovy: "že si snad myslí, že mu dělá dobře, je tam svou přítomností obtěžovat". Žádný další rozhovor nám nabídnut nebyl a to má maminka s dalšími členy rodiny docházela za otcem denně a vždy si přála hovořit s ošetřujícím lékařem, kterého však zastihla pouze jednou. Apelovala tedy se svými žádostmi na sestřičky na oddělení (prosba kyslíku pro otce atd.).

3) Ano, můj otec věděl, že se neuzdraví a s tím se také smířil. Jak sám říkal, na něco se umřít musí a kdy, to ukáže čas. Byl zlomený z toho, že ležel na pokoji, kde prokašlal celou noc, měl těžkou motolici hlavy a měl obavu, že může dostat mozkovou mrtvici. Nikdo mu nevysvětlil, proč má nízký tlak, jak se chovat při nízkém tlaku, jaké a nač jsou mu podávány léky. Poprvé, když obdržel morfin (co to bylo za lék mě osobně sdělila paní primářka po telefonu až při komunikaci po úmrtí otce), si myslel, že dostává lék na odhlenění plic. Můj otec věděl, že se neuzdraví, ale také doufal, že mu lékaři pomohou ten konec života ustát důstojně a ne, aby si musel umývat v nemocnici toalety a ne, aby měl výčitky svědomí, že si přeje informace od lékaře a tím ho obtěžuje.

Vím, že toto jsou slova proti slovům, ale přesto bych byla velice ráda, už jen kvůli mamince, aby se to nenechalo jenom tak. Už jen to, že nám nebylo zodpovězeno jak je možné, že po incidentu s toaletou byl ošetřující lékař schopný napsat mému otci, že může jít domu (což jsem uvedla v dopise pro pana ředitele) a na druhý den otec skonal. Všude se píše a apeluje na to, že zdravotnická zařízení se snaží, aby odchod pacienta byl důstojný a popřípadě za přítomnosti nejbližších. Když pan ředitel sděluje, že jsme to mohli očekávat, při jeho zdravotním stavu a také v dokumentaci je již po půlnoci zápis, že otec musel dostat léky navíc, tedy stav se musel zhoršit, nemohlo být úmrtí přeci tak náhlé neočekávané. Nebyl nikdo, kdo by informoval rodinu. Nemohl nikdo zavolat? Kde je tedy ta možnost být svému nejbližšímu oporou v té nejtěžší chvíli?

Při komunikaci s paní primářkou oddělení, jsem obdržela informaci, že na údajného ošetřujícího lékaře je mnoho stížností ohledně chování. Nyní se vyjadřují, že k ničemu nedošlo. Nelíbí se mi toto chování a vůbec se mi nelíbí, že nepociťuji, že bylo uděláno maximum pro to, aby tu otec mohl být déle. I paní doktorka kardiologie, kam otec docházel, řekla, že lepší to nebude, ale že tu může být rok až dva roky. Otec nikdy neodcházel z nemocnice tak zlomený a v takovém zdravotním stavu, jak z této nemocnice. Kdyby opravdu vůbec nic nezabíralo, troška úcty a pochopení ze strany především ošetřujících lékařů by postačilo.

Velice děkuji za jakoukoli radu, kam a jak se mohu obrátit o pomoc a zda-li je vůbec nějaká šance, že by se tento případ mohl přešetřit, jak ze strany chování a jednání, tak ze strany samotné léčby otce. Vyžádala jsem si z nemocnice chorobopis mého otce, který, když bude nutné, jsem ochotna poskytnout k nahlédnutí a posouzení. Bohužel ho nyní nemám u sebe, ale do týdne mohu kopii poskytnout.

Děkuji.