chtěla bych Vás poprosit o radu, co se týče úmrtí mého dědečka. Dědeček byl hospitalizovaný v nemocnici s tím, že mu byla zjištěna rakovina kostí. Jeho první hospitalizace trvala 14 dnů, po které byl propuštěn do domácího ošetření. Bohužel se jeho zdravotní stav zhoršil, byli jsme nuceni mu zavolat záchrannou službu. Při první hospitalizaci byla v jeho zdravotní kartě uvedena má matka, které se můžou sdělovat veškeré informace. Při druhé hospitalizaci, nevím, jak je to možné, ale dědeček byl nějak při vědomí a nahlásil svou manželku, které se mohou sdělit informace. Má matka s tím nesouhlasila a zažádala lékařku, aby v kartě změnila kontakty a napsala místo manželky jeho dceru - mou matku. Lékařka nemohla mého dědečka probudit a tudíž neuvedla bez jeho souhlasu mou matku do kontaktů.

Na druhý den dědeček zemřel a můj dotaz je: jakým způsobem se smí sdělit rodině a úmrtí pacinta, v tomto případě mého dědečka. Je to možné, že zavolají domů a sdělí, že zemřel?

Dále i přes naše zamítnutí pitvy, byla mu provedena pitva, i když nám sestra sdělovala,že u něho pitva nebude provedena? Kdy a za jakých okolností může být provedena pitva? Bohužel jsem si již stěžovala přímo v nemocnici, ale stížnost dle sdělení nemocnice, byla neoprávněná. Moc bych potřebovala poradit. Děkuji.

Děkuji

Marki76

Odpověď:

Znění aktuální k 31.01.2017

Dobrý den,

primárně jsou informace o úmrtí pacienta ve zdravotnickém zařízení sdělovány osobám blízkým, tedy příbuzní v řadě přímé – rodiče, sourozenci atd. Nicméně existuje také možnost, kdy pacient vysloví přání o určení konkrétní osoby, které budou sdělovány informace o jeho zdravotním stavu, včetně smrti, a toto přání musí být ze strany zdravotnického personálu nadále respektováno. V návaznosti na toto přání jsou pak ostatní osoby z informování o zdravotním stavu vyloučeny. Zároveň je také možné výslovně určit osoby, které nemají být o zdravotním stavu informovány.

Co se týká způsobu sdělování úmrtí pacienta, tak toto není bohužel žádným způsobem právně zakotveno. Záleží tedy vždy na uvážení konkrétní osoby, která byla pověřena ke sdělení takové informace. Proti tomuto způsobu je v případě nespokojenosti možné se bránit prostřednictvím stížností.

K problematice odmítnutí provedení pitvy je nutné zdůraznit, že existují případy, kdy je pitva ze zákona povinná ( např. smrt jako následek trestného činu ) a případy kdy toto provedení povinné není ( např. úmrtí ve zdravotnickém zařízení - příčina úmrtí je zřejmá). O provedení pitvy v prvé řadě rozhoduje lékař provádějící prohlídku těla zemřelého. Nicméně právě v případech, kdy provedení pitvy povinné ze zákona není, existuje možnost odmítnutí provedení pitvy – tedy vyjádření nesouhlasu s provedením pitvy. Toto odmítnutí může učinit pro případ smrti pacient, případně po smrti pacienta taktéž osoby blízké – viz první odstavec. Takováto přání pak musí být respektována.

Vaše Férová nemocnice

Znění aktuální k 27.8.2012
Dobrý den,

je nám moc líto úmrtí vašeho dědečka.

Z vašeho dotazu jsme pochopili, že je pravděpodobné, že Váš dědeček ve stavu vědomí určil svou manželku jako osobu, které mají být podávány informace o jeho zdravotním stavu. Lékařka nemohla bez souhlasu dědečka jeho přání změnit, a proto nemocnice jednala v souladu se zákonem, když druhý den kontaktovala dědečkovu manželku o jeho úmrtí. Lékaři musí respektovat přání pacienta a nemohou ho svévolně změnit.

V případě úmrtí v nemocnici není vždy nutné provést pitvu. Pitvu nařídí prohlížející lékař v případě, pokud má pochybnosti o příčině smrti. Jsou ale i situace, kdy je povinností lékaře pitvu nařídit (např. u osob, kterým byly aplikovány radioaktivní zářiče, kardiostimulátory nebo jiné dále použitelné implantované předměty). Podle dnešní právní úpravy záleží výlučně na lékaři, jak se o provedení pitvy rozhodne, na přání pozůstalých ani pacientů není bohužel brán zřetel. Způsob sdělování úmrtí není řešen zákonem a v tomto ohledu Vám nejsme schopni poradit.

Proti případnému provedení pitvy se můžete bránit ve formě stížnosti. Informace o možnosti podání stížnosti vůči lékaři se můžete dočíst více zde.

Svou stížnost můžete adresovat buď na zřizovatele zdravotnického zařízení nebo na nadřízeného lékaře. Pokud myslíte, že pochybení se dopustil i lékař, pak stížnost můžete adresovat České lékařské komoře. Stížnost musí být písemná. Měla by být vyřízena do šesti měsíců od jejího přijetí komorou. Pokud nebudete souhlasit s tím, jak byla stížnost vyřízena, můžete podat do patnácti dnů od obdržení rozhodnutí revizní komise námitku. Česká lékařská komora však nebude projednávat pochybení personálu nemocnice, například zdravotní sestry.

Pokud byste neuspěli ani jednou z variant, můžete pokračovat soudním řešením sporu a mohli byste se domáhat omluvy. Z našeho pohledu ale nemáte v soudním sporu velkou šanci uspět, protože postup nemocnice, byť nebyl příliš vstřícný vůči vám jako rodině pacienta, nelze hodnotit jako chybný.

Vaše Férová nemocnice

27.8.2012

zpět na přehled dotazů