Právní poradna pro pacienty

Dobrý den,

děkujeme za zajímavý dotaz, který by si však namísto stručné odpovědi zasloužil zpracování delšího článku na toto téma. I když otázka odmítání transfuzí je tradičně spojována se Svědky Jehovovými, problematika odmítnutí lékařského zákroku je aktuální i v mnoha jiných oblastech než jen v otázce krevních transfuzí.

Především je na úvod potřeba zmínit, že v posledních desetiletích se v právních řádech vyspělých států změnilo pojetí vztahu pacient – lékař. Dříve tento vztah byl chápán tak, že lékař je tím, kdo zná nejlépe potřeby pacienta a kdo rozhoduje v jeho zájmu o nejvhodnější léčbě. Jednalo se o tzv. paternalistické pojetí, kdy lékař byl jakoby v roli „otce“. Dnes už platí, tedy mělo by platit, pojetí jiné. Dnes rozhoduje o léčbě pacient, jeho vůle a přání je vyšší hodnotou než povinnost lékaře léčit a zachraňovat. Lékař má pacienta informovat, ale rozhodnutí, zda léčbu podstoupit či nikoliv, respektive kterou z možných alternativ léčby zvolit, je na pacientovi. Více o informovaném souhlasu naleznete zde. Mluvíme však o pacientovi, který je zletilý, způsobilý k právním úkonům a v daném momentu je schopen vyjádřit svůj souhlas či nesouhlas s léčbou, nebo je známo jeho platné předem vyjádřené přání ohledně léčby. Toto pojetí je i zakotveno v platné právní úpravě. Podle Úmluvy o biomedicíně:

• „Jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas.“,
• „Pokud v situacích nouze nelze získat příslušný souhlas, jakýkoliv nutný lékařský zákrok lze provést okamžitě, pokud je nezbytný pro prospěch zdraví dotyčné osoby.“
• „Bude brán zřetel na dříve vyslovená přání pacienta ohledně lékařského zákroku, pokud pacient v době zákroku není ve stavu, kdy může vyjádřit své přání.“

Nyní konkrétně k Vašim dvěma dotazům:

První dotaz zní, zda Vám může být podána krevní transfuze i přes Váš nesouhlas. Pokud jste plně právně způsobilá a jednoznačně vyjádříte přání, aby Vám nebyla transfuze podávána, bylo by podání transfuze proti Vaší vůli nutné chápat jako neoprávněný zásah do osobnostních práv. Aby k tomuto zásahu nedošlo, měla byste udělat vše pro to, aby zdravotníci neměli pochyby o tom, že si jednoznačně nepřejete transfuzi podstoupit.

Pokud tedy máte být přijata k hospitalizaci, měla byste odmítnutí transfuze nechat zapsat do zdravotnické dokumentace, podepsat zdravotníkům negativní revers, nebo případně vyjádření ohledně odmítnutí vepsat do souhlasu s hospitalizací. Pokud dojde k tomu, že budete hospitalizována ve stavu, kdy nejste schopna o sobě rozhodovat (v bezvědomí), není možné tímto způsobem svoji vůli projevit, proto je situace komplikovanější. Ale i v takovém případě platí, že by mělo být respektováno Vaše předem vyjádřené přání. Otázkou však je, jak z právního hlediska platně toto přání vyjádřit. Například Svědkové Jehovovi, kteří odmítají transfuze z náboženských důvodů, pro takový případ s sebou nosí notářsky ověřenou kartičku, kterou nechávají pravidelně aktualizovat, aby nebylo pochyb o tom, že se jedná o stále aktuální pacientovu vůli. Podle našeho názoru je takový způsob dostatečným vyjádřením vůle pacienta, která by měla být respektována, pokud je tato kartička nalezena a zaznamenána. Pro případ, že kartička zůstane „nepovšimnuta“, je možné takové ověřené prohlášení pacienta zanechat např. rodinným příslušníkům, kteří by eventuelně mohli lékaře na přání pacienta upozornit a požadovat jeho respektování.

Další Váš dotaz směřuje k tomu, zda může nemocnice odmítnout Vaše přijetí k hospitalizaci z důvodu odmítání transfuze. Odpověď na tuto otázku je jednoznačná – přímo ze zákona má zdravotnické zařízení v akutních případech a v případě porodu povinnost pacienta či rodičku přijmout (§ 24 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění). Na tom nic nemění ani skutečnost, že pacient či rodička odmítá transfuzi. Zdravotnické zařízení je v takovém případě povinno poskytnout veškerou potřebnou péči, s výjimkou transfuze, která je platně pacientem odmítnuta. Nemocnice by tedy měla toto přání pacienta respektovat a snažit se najít takový léčebný postup, který směřuje k zachování a zlepšení zdraví pacienta a který zároveň transfuzi neobsahuje.

Samozřejmě, že nelze zcela vyloučit možnost, že Vám lékaři proti Vaší vůli transfuzi dají, nebo že Vás kvůli odmítnutí transfuze odmítnou přijmout do péče. V takovém případě je však na místě se bránit prostředky právní ochrany především na ochranu osobnosti, kdy je možné požadovat nejen omluvu, ale i přiměřené finanční zadostiučinění.

I když si uvědomujeme, že výše uvedený výklad je pro mnoho lidí, především zdravotníků, eticky nepřijatelný, je třeba si uvědomit, že jde o platnou moderní právní úpravu v civilizovaných zemích, na základě které je konflikt zájmu na ochraně zdraví a života pacienta a zájmu na respektování autonomie osob rozhodovat o vlastním těle řešen ve prospěch rozhodování pacienta. Lékaři se mohou pokusit svými odbornými argumenty pacienta přesvědčit, že určitý zákrok je pro něj důležitý nebo nezbytný, nemohou však pacienta „přehlasovat“ a svoje přesvědčení mu vnutit. Upřednostnění vůle pacienta na odmítnutí transfuze však nelze ztotožňovat s "eutanázií", jak někdy zní argumentace. Odmítnutí transfuze totiž automaticky neznamená volbu smrti, ale požadavek na dostupnou lékařsku péči bez transfuze, resp. bezkrevní způsob léčby.

Vaše Férová nemocnice

13.1.2010