souhlas s posmrtným dárcovstvím orgánů zákon předpokládá, nesouhlas je třeba vyjádřit a zaevidovat (osobně nebo prostřednictvím zdravotní dokumentace při pobytu ve špitále.) Není však pravděpodobné, že to automaticky z každého zemřelého dělá dárce orgánů pro zdravotnické a vědecké účely, pokud nebudou vhodné nebo potřebné pro živého příjemce, že ne? Jak je tedy legislativně řešena otázka využití těla zemřelého pro vědecké a studijní účely?

Máta

Odpověď:

Dobrý den,

máte pravdu, transplantační zákon skutečně předpokládá souhlas s darováním u zemřelých osob (§ 10 zákona č. 285/2002 Sb., transplantačního zákona). Stejně tak máte pravdu v tom, že nesouhlas je třeba vyjádřit a zaevidovat v Národním registru sob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů.

Pokud jde o Váš druhý dotaz, není pravděpodobné, že se nevhodné orgány použijí pro vědecké účely. K tomu je třeba Váš souhlas (§ 111 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Primární úprava je tedy obsažena v Občanském zákoníku a dále také v zákoně o zdravotnických službách, konkrétně § 81, který pro vědecké účely vyžaduje prokazatelný souhlas. Tento souhlas však může vyslovit i osoba blízká zemřelému, kterou je podle § 22 občanského zákoníku „příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství […].“

Lze tedy uzavřít, že nevhodné orgány nevyužijí pro vědecké účely, neboť k tomu je třeba samostatný souhlas.

Podobné dotazy jsme již řešili a můžete si je prohlédnout zde a zde.

S pozdravem

Vaše Férová nemocnice

26.3.2017

zpět na přehled dotazů