Dobry den, chcela by som sa spytat ci je normalne, ze v pouceni o zakroku da doktor podpisat aj to, že je možne, že pri operáci sa pacient môže infikovať HIV, žltčkou alebo inou infekčnou chorobou. Mne to pride nezmyselné. Veď take veci by sa predsa nemali stat a oni by s tým nemali ani rátať a ked už sa také niečo stane, tak nech za to predsa nesu následky. To už tam môžu odrazu zahrnúť, že sa môže stať, že sa doktor pomýli a odoperuje mu niečo ine alebo obdobné dodatky. Ďakujem za odpoveď.

Odpověď:

Dobrý den,

lékaři mají ze zákona povinnost pacienta poučit mimo jiné i o rizicích zákroku. Nemusí ho informovat úplně o všech rizicích, ale obecně se dá říct, že by jej měl poučit o těch, která jsou častá, která mají vliv na životní styl nebo povolání pacienta nebo která mohou mít závažné důsledky, a to i když k nim dochází zřídka. Je nutné zmínit, že poučení nemá sloužit k tomu, aby se nemocnice zbavila odpovědnosti za případné následky, ale k informování pacienta.

Proto nevidíme nic špatného na tom, že je v poučení o zákroku toto riziko zmíněno. Naopak pacient má na tuto informaci právo. Lékaři by však měli o tomto riziku informovat vhodným způsobem a zmínit například i to, v kolika procentech (či promilích) případů k němu dochází. Pak v pacientovi nebude informace zbytečně vyvolávat dojem, že k uvedenému problému dochází v praxi často, což by ho mohlo od potřebného zákroku odradit. Na základě kompletních informací se pacient může pacient svobodně rozhodnout, zda chce zákrok podstoupit, případně za jakých podmínek (například některé zákroky lze provést s transfuzí i bez transfuze a obě možnosti mají patrně svoje výhody i nevýhody).

Co se týče konkrétně rizika nakažení z krevní transfuze virem HIV nebo žloutenkou, tak v tomto případě se zřejmě jedná o riziko, které nelze vyloučit ani při dodržení všech správných medicínských postupů a přísných pravidel, které mají tomuto předcházet. Dokládají to i právní úpravy některých evropských států, které přímo pamatují na odškodnění těchto případů z veřejných rozpočtů, protože se nejedná ani o vinu nemocnice, ani o vinu pacienta, kterého však onemocnění vážně zasáhne. Toto riziko však samozřejmě může nastat i v důsledku zanedbání povinností zdravotnického personálu.

Druhou otázkou je případná právní odpovědnost za takový následek. Podle našeho názoru by se v případě nakažení pacienta z transfuze jednalo o objektivní odpovědnost nemocnice. To znamená, že zdravotnické zařízení by neslo odpovědnost bez ohledu na to, zda někdo z personálu pochybil či nikoliv. Bylo by však třeba prokázat, že k nakažení došlo při operaci použitím transfuze a že tedy pacient před operací nakažen nebyl. Jednalo by se o zvláštní odpovědnost za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Méně pravděpodobné je, že by k nákaze došlo jinak než transfuzí – zde by záleželo na konkrétních okolnostech případu, ale v případě, že byl použit nějaký infikovaný nástroj, jednalo by pravděpodobně opět o objektivní odpovědnost, které se nelze zprostit. V takových případech by však mohlo být problémem prokazování.

Vaše v nadsázce uvedené poučení, že doktor se může zmýlit a odoperavat jiný orgán, by samozřejmě nemělo žádný právní důsledek. Pokud by se něco takového stalo, jistě by se jednalo o pochybení lékaře, za které by zdravotnické zařízení neslo plnou odpovědnost.

Závěrem je tedy možné shrnout, že poučení má sloužit k informování pacienta a nezbavuje zdravotnické zařízení případné odpovědnosti.

Vaše Férová nemocnice

Zodpovězeno ve spolupráci s týmem MediPravo

16.11.2009

zpět na přehled dotazů