Právní poradna pro pacienty

Dobrý den,

tento případ je jistě velmi zajímavý z pohledu konfliktu mezi právem jednotlivce na lidskou důstojnost a na rozhodování o zdravotní péči na straně jedné a zájmem na ochraně veřejného zdraví na straně druhé. Nicméně dle mého názoru je právní odpověď poměrně jednoznačná, a to ve prospěch rozhodování Vašeho kolegy a možnosti odmítnout takové vyšetření.

Případy, kdy lze poskytnout zdravotní péči včetně jakéhokoli vyšetření zdravotního stavu bez souhlasu, upravuje zákon o zdravotních službách v § 38. Vašemu kolegovi nebylo podrobení se vyšetření nařízeno v rámci soudního řízení, proto na jeho situaci může spadat jen důvod k péči bez souhlasu, kdy byla "nařízena izolace, karanténa nebo léčení podle zákona o ochraně veřejného zdraví". Jiný použitelný důvod v zákoně není.

Když se podíváme do zákona o ochraně veřejného zdraví, tak tam najdeme tato ustanovení dopadající na případ:

§ 64 - Opatření, kterým jsou povinny se podrobit fyzické osoby
Fyzická osoba, která onemocněla infekčním onemocněním nebo je podezřelá z nákazy, je podle povahy infekčního onemocnění povinna
a) podrobit se izolaci, podání specifických imunologických preparátů nebo chemoprofylaktik, potřebnému laboratornímu vyšetření, lékařské prohlídce a karanténním opatřením,
b) dodržovat omezení, popřípadě zákaz užívání zdroje pitné vody, potravin a dalších výrobků podezřelých z toho, že obsahují původce nákazy,
c) zajistit provedení nařízené ohniskové ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace,
d) zdržet se činnosti, která by mohla vést k dalšímu šíření infekčního onemocnění, a je-li běžnou součástí života, vykonávat ji tak, aby se riziko šíření snížilo.

§ 70 - Léčení infekčních onemocnění
(1) K ochraně před vznikem a šířením infekčních onemocnění a k omezení jejich výskytu jsou fyzické osoby povinny podrobit se léčení infekčního onemocnění stanoveného v prováděcím právním předpise.
(2) Zjistí-li orgán ochrany veřejného zdraví, že se fyzická osoba nepodrobila léčení infekčního onemocnění podle odstavce 1, stanoví jí rozhodnutím poskytovatele zdravotních služeb, který toto léčení zajistí. Příslušným k rozhodnutí je orgán ochrany veřejného zdraví v místě, kde se fyzická osoba zdržuje. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.
(3) Jde-li o osobu, která nedovršila patnáctý rok svého věku, odpovídá za splnění povinností podle odstavců 1 a 2 její zákonný zástupce.12
(4) Orgán ochrany veřejného zdraví, který vydal rozhodnutí podle odstavce 2, požádá určeného poskytovatele zdravotních služeb o zajištění léčby. Určený poskytovatel zdravotních služeb je povinen žádosti vyhovět.

Je zřejmé, že v případě Vašeho kolegy nešlo o izolaci, karanténu, ani léčení, nešlo tedy o případy, kdy bylo možné proti vůli osoby zakročit a za tím účelem si vyžádat i součinnost policie. O "léčení" nepochybně jde až v případě, kdy je již nemoc diagnostikována. Vyšetření není totéž co léčení, což rozlišuje i právní předpis. Navíc v případě Vašeho kolegy jsou i pochybnosti o tom, zda vůbec bylo dáno "podezření" z nákazy - je otázkou, zda již jen skutečnost, že v okolí osoby se infekční nemoc vyskytla, aniž by se u dané osoby objevil náznak této nemoci, znamená, že je dáno "podezření z nákazy". To by však byla otázka na odborníka z oboru medicíny, který by posoudil s ohledem na možnost přenosu nemoci, inkubační dobu a jiné okolnosti, zda u určité osoby v určitém čase může být reálné podezření z nákazy. 

I kdyby však podezření bylo dáno, pak nepodrobení se vyšetření by bylo možné považovat za přestupek na úseku zdravotnictví, kterého se dopustí "ten, kdo úmyslně zmaří, ztíží nebo ohrozí poskytnutí zdravotnické služby nebo se nepodrobí povinnému vyšetření nebo léčení". Za tento přestupek hrozí pokuta do výše 10.000 Kč, ale bylo by nutné prokázat, že u dané osoby bylo dáno "podezření z nákazy". To, že je možné osobě uložit pokutu však neznamená, že lze vyšetření provést proti vůli této osoby, což je mnohem závažnější zásah do jeho fyzické integrity a je možné jej provést jen v zákonem výslovně stanovených případech. Ty se však na pouhé vyšetření nevztahují, pouze na léčbu již diagnostikované nemoci. Tudíž nebylo možné Vašeho kolegu k vyšetření přinutit, např. za asistence policie. Ze strany úřadu tedy byla hrozba policií protiprávní výhrůžkou. 

Neuvádíte, kdy se případ stal, ale Váš kolega by mohl po Ministerstvu zdravotnictví požadovat minimálně omluvu za zásah do lidské důstojnosti, který se stal tím, že mu neoprávněně bylo úřadem vyhrožováno zásahem policie, přestože se nejednalo o lékařský výkon, který je možné provést bez souhlasu pacienta, ale také tím, že se podrobil vyšetření bez svého informovaného souhlasu a že patrně ani nebyly splněny podmínky pro to, aby mu úřad podrobení se vyšetření nařídil. Pokud ještě od daného vyšetření neuběhlo 6 měsíců, pak je možné též požadovat finanční odškodnění. Pravidla pro vymáhání omluvy nebo odškodnění naleznete zde. Také je možné vedení hygienické stanice poslat stížnost na konkrétního pracovníka, který byl za postup odpovědný.

S pozdravem

Zuzana Candigliota
právnička Ligy lidských práv

8.6.2012