Za 10 let mého braní psychofarmak to dosud žádný neučinil. Přitom bych vedlejší účinky rozdělil na 2 části:
-ty, které jsou uvedené v příbalovém letáku. U mne se při braní Zyprexy projevil útlum, kterým vedl k dlouhému spaní. Dále jde o chuť k jídlu. Tyto vedlejší účinky jsou těžko prokazatelné, ale pálí mne, že jsou.
-ty, které nejsou uvedeny v příbalovém letáku. V posledních letech sleduji soudní spory v USA, kde se Zyprexa a další psychofarmaka vyrábějí, a sleduji řadu nevládních organizací a univerzit, které zde provádějí strategické litigace a zveřejnují nezávislé výzkumy. Mezi takové vedlejší účinky patří riziko cukrovky, dále úbytek dopaminu a schopnosti se motivovat a kreativně jednat, a také poškození paměti při dlouhodobém braní. Celkově nezávislé výzkumy zhodnocují, že Zyprexa "narušuje biochemickou rovnováhu v mozku", dále že způsobuje psychózu (zaměňovanou za relaps) a depresi jako vedlejší účinek (zaměňovanou za fázi onemocnění).
Můj dotaz se tedy netýká mého konkrétního případu (zcela jsem rezignoval na psychiatrickou péči a léčím se přírodní medicínou), ale spíše obecně - má smysl se pouštět v českém prostředí do podobných aktivit, jako výše zmíněné? Tedy o žaloby na "neočekávané" vedlejší účinky léků apod.?

Dále mne zajímá, co zahrnuje povinnost doktora informovat o alternativách léčby. Chci se ujistit, že nejde o neregulované alternativy, přičemž regulované v ČR neexistují, čili mohou odkázat jen na jiný lék/pracoviště, je to tak? Myslím na první den mé hospitalizace v psychiatrické léčebně. Bylo mi jednak vyhrožováno soudem, pokud nevstoupím dobrovolně (jak tedy může jít o dobrovolný akt, když nejsem informován o tom, co soud znamená?), jednak se mi jediný doktor za 10 let nezmínil o jakékoliv alternativě.

Děkuji za Váš čas, spíše tedy názor, než konkrétní radu.

Tomas Has

Odpověď:

Dobrý den,

na Vaši první otázku bohužel nedokážeme jednoznačně odpovědět. Soudit se s farmaceutickými společnostmi způsobem, který popisujete, samozřejmě smysl má, jste-li přesvědčen, že je k žalobě legitimní důvod. Takové nečekané vedlejší účinky jsou však pochopitelně velmi těžko prokazatelné, a stejně tak můžeme jen stěží posoudit, jakým způsobem by daný soudní spor probíhal a jak by se k otázce postavil soudce. Pokud by se Vám ale podařilo úspěšně prokázat, že Vám lék přivodil nějaké neblahé následky (a samozřejmě ne takové, s kterými jste při užívání léku případně počítal), nevidíme důvod, proč by se soud nemohl přiklonit na Vaši stranu. Více o soudních sporech se můžete dočíst i zde.

Co se odpovědnosti lékaře, který Vás o účincích nepoučil, týče, tam již nezáleží na tom, jestli prokážete samotný vedlejší účinek, ale pouze na tom, zda Vás o něm poučil a poučit mohl (samozřejmě Vás totiž nemůže poučit o vedlejším účinku, o kterém objektivně neví). Ze stejného důvodu si na jeho jednání můžete i stěžovat. O stížnostech se více informací můžete dočíst zde.

Co se týče poučení pacienta o možných alternativách léčby, je zákon poměrně volný. Zákon o zdravotních službách stanoví povinnost poučit pacienta o „jiných možnostech poskytnutí zdravotních služeb, jejich vhodnosti, přínosech a rizicích pro pacienta,“ a to v „dostatečném rozsahu“ a „srozumitelným způsobem“. Nestanoví tedy omezení na regulované služby a lékař Vám tak může představit jakýkoliv způsob léčby, který uzná za vhodný. Na druhou stranu mu však nejsou stanoveny žádné minimální nároky a domnívá-li se, že žádná vhodná alternativní léčba není, nemusí Vám žádné alternativy sdělovat (stěží by například bylo správné, aby zákon nutil lékaře Vám nabídnout léčbu, která je podle jeho odborného názoru pro Vás zcela zbytečná či dokonce škodlivá). Zákon Vám ale umožnuje se lékaře na tyto informace zeptat a on Vám musí srozumitelně odpovědět. Pokud se ale lékař domnívá, že žádná alternativní léčba možná není, měl by toto také pacientovi náležitě a srozumitelně objasnit, a také jej obeznámit s riziky, které s sebou nese odmítnutí této léčby.

Lékař Vás tedy poučí o alternativách léčby na základě svého vzdělání, jemu dostupných informací a v neposlední řadě svého svědomí a odborného názoru a případně odpoví na Vaše doplňkové otázky. Je pak na Vás, zda toto poučení uznáte jako dostatečné, či na něj v opačném případě podáte stížnost či dokonce žalobu a zda s Vaším názorem bude souhlasit posudková komise či soud.

Pokud jste navíc podstupoval psychiatrickou léčbu, je také nutné zvážit, zda nebyla v danou dobu omezena Vaše svéprávnost. V takovém případě byl totiž poučován o Vašem zdravotním stavu, a tedy i alternativách léčby, Váš opatrovník.

Vaše Férová nemocnice

14.7.2014

zpět na přehled dotazů