Dobrý den, v "Doporučených postupech psychiatrické péče II", pp. 159-160 se uvádí: "...Podávat pravidelnou medikaci proti vůli pacienta je možné jen u pacientů, u kterých je k dispozici souhlasné usnesení příslušného soudu o splnění podmínek pro nedobrovolnou hospitalizaci (zadržení pacienta v léčebném zařízení)..."

Zajímalo by mne, jaká právní norma garantuje toto právo, tj. odmítat pravidelnou medikaci do souhlasného usnesení soudu nedobrovolně hospiatlizovaným pacientům.

Ještě by mě zajímalo, jak je to s právem zdravotnického a pomocného personálu psychiatrických zařízení odebírat při přijmu k hospitalizaci občanský průkaz a mobilní telefony. (Jedná se totiž, alespoň v psychiatrické léčebně x, o ubiquitární praxi a odmítnutí vydání občanského průkazu se, alespoň podle mé osobní zkušenosti z této léčebny, trestá přikurtováním k posteli, řádnou dávkou butyrofenonového neuroleptika a benzodiazepinu intramuskulárně a následně ponecháním 24 hodin o samotě bez jídla i pití.) Předem děkuji za Vaši odpověď.

Odpověď:

Dobrý den,

právo odmítat medikaci vyplývá z ustanovení zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, konkrétně § 23 odst. 2:

„Vyšetřovací a léčebné výkony se provádějí se souhlasem nemocného, nebo lze-li tento souhlas předpokládat. Odmítá-li nemocný přes náležité vysvětlení potřebnou péči, vyžádá si ošetřující lékař o tom písemné prohlášení (revers).“

Dále však následuje ustanovení, které se týká péče bez souhlasu pacienta v psychiatrických léčebnách:

„Bez souhlasu nemocného je možné provádět vyšetřovací a léčebné výkony, a je-li to podle povahy onemocnění třeba, převzít nemocného i do ústavní péče, […] jestliže osoba jevící známky duševní choroby nebo intoxikace ohrožuje sebe nebo své okolí.“

Pokud tedy pacient neohrožuje sebe nebo své okolí, nemůže být proti své vůli hospitalizován, ani mu nelze proti jeho vůli podávat medikaci. Nestačí tedy samotný fakt, že se jedná o osobu duševně nemocnou. To se ovšem netýká osob zbavených způsobilosti k právním úkonům. V tomto případě může s hospitalizací a medikací souhlasit buď opatrovník, nebo pokud ten souhlas neudělí a jedná se o úkon nezbytný pro záchranu života či zdraví osoby, může rozhodnout o provedení tohoto úkonu sám ošetřující lékař.

Teď k Vašemu dotazu ohledně odebírání občanských průkazů a mobilních telefonů. U občanského průkazu zákon o občanských průkazech výslovně říká, že občanský průkaz je zakázáno ponechávat a přijímat jako zástavu a odebírat při vstupu do objektu či na pozemky. Odebírání mobilního telefonu zase narušuje právo na vlastnictví. Odebrání těchto předmětů může být v konkrétním případě oprávněné, pokud je k tomu závažný důvod. Ovšem jejich plošné odebírání porušuje nejenom ustanovení daná zákonem, ale i základní lidská práva a svobody zaručená Listinou základních práv a svobod. K odebírání občanských průkazů v léčebnách se vyjadřoval i veřejný ochránce práv. Doporučoval, aby pacientům byly doklady odebírány na základě posouzení jejich zdravotního stavu. Nikoliv tedy automaticky.

Co se týče trestu za neodevzdání dokladů a osobních věcí, tak ten je podle našeho názoru v naprostém rozporu se základními lidskými právy, např. s právem na lidskou důstojnost, ale i právem na ochranu zdraví. V Listině základních práv a svobod se stanoví:

„Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.“

K přikartování k posteli, podání léků a ponechání bez jídla a pití mohou vést pouze medicínské důvody ve prospěch zdraví pacienta, v žádném případě není možné tyto metody využívat jako trestání. V případě pokračování Vámi popsané praxe Vám doporučujeme podat podnět veřejnému ochránci práv k provedení šetření v tomto zařízení.

Vaše Férová nemocnice

4.5.2009

zpět na přehled dotazů