Dobrý den, rád bych se zeptal, zda osoba nedobrovolně hospitalizovaná v psychiatrické léčebně má právo na osobní, telefonický či jiný kontakt s advokátem, který jí byl obvodním soudem přidělen ještě před tím, než proběhne u tohoto obvodního soudu jednání o přípustnosti nedobrovolné hospitalizace této osoby. Podle mých zkušeností se totiž pracovnice obvodního soudu dostaví na uzavřený pavilon č. 27 PL Bohnice až 6.-7. den nedobrovolné hospitalizace a poskytne zadržované osobě výlučně korespondenční adresu přiděleného advokáta, přičemž navíc zdravotnický personál striktně odmítá možnost vydání dopisní obálky. Dále by mne zajímalo, jakou formu má "lege artis" mít výslech pracovnicí obvodního soudu. Dle mé zkušenosti mě tato pracovnice pouze vyslechla, nic jsem nepodepisoval a v dopisu od obvodního soudu pak posléze byly jako má výpověď uvedeny naprosté smyšlenky. Ještě by mě zajímalo, jak je to s právem lékaře podávat nedobrovolně hospitalizované osobě pravidelně medikaci proti její vůli v době ještě před souhlasným rozhodnutím soudu. Děkuji za Vaši laskavou odpověď. W.G.

Odpověď:

Nedobrovolně hospitalizovaná osoba má právo na efektivní právní zastoupení v řízení o přípustnosti převzetí či dalšího držení v léčebně. Efektivní právní zastoupení znamená, že nebude vykonáváno pouze formálně (ustanovením advokáta, který však nepodnikne žádné úkony), ale že právní zástupce s klientem komunikuje, zjistí od něj okolnosti přijetí a aktivně brání v řízení před soudem jeho zájmy. To, že je právní zastoupení vykonáváno efektivně je především zodpovědnost daného advokáta, ten by proto měl hospitalizovanou osobu telefonicky nebo osobně kontaktovat ještě před tím, než soud rozhodne o přípustnosti hospitalizace.

Současně je ale také povinností soudu postupovat tak, aby efektivní právní zastoupení umožnil. Povinností soudu je v rozhodnutí o ustanovení advokáta tohoto advokáta identifikovat, což se obvykle děje pouze uvedením korespondenční adresy. Pokud pracovnice soudu zadržované osobě odmítne poskytnout telefonní číslo ustanoveného advokáta, povinnosti soudu tím sice neporušuje, nicméně k docílení efektivního právního zastoupení takový postup nepřispívá. Vyhledat telefonní číslo právního zástupce na žádost pacienta by však mělo patřit mezi povinnosti sociálního pracovníka léčebny.

Pokud jde o odmítání vydání dopisní obálky zdravotnickým personálem, jestliže se jedná o zásilku adresovanou pacientovi, tento postup je jednoznačně protizákonný. Celá zásilka včetně obálky musí být samozřejmě doručena adresátovi, i když se nachází v psychiatrické léčebně. O zadržení zásilky by bylo možné uvažovat pouze v případě, že by obsahovala předměty, kterými se hospitalizovaná osoba mohla např. zranit a toto riziko by zde bylo odůvodněno zdravotním stavem, pro který je hospitalizována.

Při výslechu by pracovnice soudu měla postupovat tak, že pacienta vyslechne, o obsahu výslechu sepíše protokol. Protokolace by měla probíhat tak, že je hlasitě čteno, co se protokoluje a účastník má právo uplatnit námitku, pokud se domnívá, že je protokolováno nepřesně a ten dá pacientovi podepsat. Ten by měl samozřejmě mít možnost uplatnit k protokolu námitky, které se do protokolu zapíší. Pokud tento postup nebyl dodržen, je možné se obrátit se stížností na nevhodné chování soudní osoby k předsedovi daného soudu. Dle našeho názoru by mělo být pravidlem, že výslechu pacienta se účastní i ustanovený advokát, který by měl na správnou protokolaci dohlédnout.

Časový okamžik rozhodnutí soudu o přípustnosti nedobrovolné hospitalizace není z hlediska podávání medikace významný. Soud přezkoumává zpětně, zda nedobrovolné převzetí bylo v souladu se zákonem. I u nedobrovolně hospitalizovaných pacientů by ale léčebna měla postupovat tak, že pacienta o léčení poučí a pokud je to možné, umožní mu volbu mezi různými způsoby léčení. Nedobrovolná medikace by navíc měla jednoznačně souviset s důvodem nedobrovolné hospitalizace.

Vaše Férová nemocnice

20.1.2009

zpět na přehled dotazů