Můj dotaz spočívá v tom, zda jsem povinen užívat léky, které předepíše v rámci této léčby lékař. Jde mi zejména o ustanovení §23 zákona č.20/1966 o péči o zdraví lidu, kde odst.(4) uvádí "Bez souhlasu nemocného je možné provádět vyšetřovací a léčebné výkony, a je-li to podle povahy onemocnění třeba, převzít nemocného i do ústavní péče a) jde-li o nemoci stanovené zvláštním předpisem, u nichž lze uložit povinné léčení.

Dodržuji bez problému režimová opatření, nejsem agresivní (ani jsem nebyl po vysazení léků), nikoho neohrožuji, jsem v nejvolnějším režimu s vycházkami, účastním se psychoterapií - se vším souhlasím a hodnotím kladně, myslím, že mám s okolím dobré vztahy.

Musím ale brát medikamenty, pokud vyjádřím nesouhlas s jejich užíváním? Mohou mi být v tomto případě podávány i proti mojí vůli? Formulace "bez souhlasu nemocného" se mi zdá totiž odlišná od formulace "i přes nesouhlas nemocného".

Děkuji za odpověď.

doktormch

Odpověď:

Dobrý den,

vzhledem k tomu, že se jedná o soudem nařízené ochranné léčení, opravdu nemá váš nesouhlas význam, to by šlo proti významu nařízení ochranného léčení. Je třeba pamatovat, že jakékoli soudní nařízení omezení svobody chtě-nechtě se sebou přináší i jistá pravidla, která jsou pro naplnění jeho účelu nezbytná.

Což ovšem neznamená, že nemáte postavení pacienta a některá další s ním spojená práva.

I když máte uloženou ochrannou léčbu, máte právo být informován o léčbě, jejích alternativách a případných vedlejších účincích. Ve věci léčby se můžete bránit stížností adresované České lékařské komoře a poté i veřejnému ochránci práv (ombudsmanovi).

Vaše Férová nemocnice

13.3.2012

zpět na přehled dotazů