mám syna, kterému soud omezil svéprávnost ve věci rozhodovat o svém zdraví a léčbě, pokud jde o jeho psychický stav. Chtěla jsem se zeptat, co to znamená pro mě jako jeho opatrovníka. Syn je drogově závislý a já nevím, jaké jsou moje pravomoci. Můžu ho nechat proti jeho vůli hospitalizovat? Když bude v léčebně, může podepsat revers a odejít? Mohu jej nechat odvézt záchrannou službou, i když nebude chtít?

Děkuji moc za vaši radu.

Iveta

Odpověď:

Dobrý den,

jestliže je svéprávnost Vašeho syna omezena ve věcech rozhodování o zdravotní péči a v rozsahu poskytnutí souhlasu se zdravotními službami, poskytuje za pacienta i souhlas s léčbou jeho opatrovník, tzn., v daném případě Vy. O tomto souhlasu platí stejná pravidla jako o udělování souhlasu samotným pacientem, více informací v § 34 a násl. zákona o zdravotních službách.

Omezení svéprávnosti je vážným zásahem do osobní svobody jednotlivce, proto v rozsudku soudu, jímž se omezuje svéprávnost, vymezí soud konkrétně rozsah, v jakém způsobilost posuzovaného samostatně právně jednat omezil, a popřípadě dobu, po kterou účinky omezení trvají.

Jestliže je svéprávnost Vašeho syna omezena v oblasti rozhodování o jeho zdraví a léčbě, není tím pádem v případě, že bude hospitalizován, oprávněn podepsat negativní revers a zařízení sám opustit. V případě, že s léčbou nebude souhlasit, může se však obrátit na soud, jak je popsáno níže.

Vy, jako opatrovník rozhodujete o umístění pacienta v nemocnici. Ano, můžete tedy za něj v dané věci rozhodovat a dát jej do zdravotního zařízení. Procesní postup o převzetí a držení ve zdravotním ústavu je právně upraven v § 66 – § 83 zákona o zvláštních řízeních soudních.

Pokud však Váš syn s hospitalizací nebude souhlasit, může se sám obrátit na soud s žádostí, aby přezkoumal, zda jsou dány zákonné důvody k hospitalizaci podle § 38 zákona o zdravotních službách (jedná se typicky o případy, kdy pacient bezprostředně ohrožuje sám sebe nebo své okolí). Jinými slovy, Váš syn může sám podat návrh soudu na zahájení tzv. detenčního řízení. To je soudní řízení o přípustnosti převzetí a dalšího držení pacienta ve zdravotnickém zařízení bez jeho souhlasu (§ 75 a následující zákona o zvláštních řízeních soudních)

Nemocnice je v takovém případě povinna vysvětlit Vašemu synovi jeho právní postavení, zejména ho bez zbytečného odkladu informovat o možnosti obrátit se na soud. Kromě informací má nemocnice pacientovi poskytnout i základní pomoc tak, aby své právo obrátit se na soud, mohl opravdu realizovat. Nemocnice také může sama podat soudu oznámení o nedobrovolné hospitalizaci i v případě, že souhlas udělil opatrovník. Soud je povinen ve lhůtě 2 měsíců rozhodnout, zda je hospitalizace oprávněná, či zda je vhodné pacienta propusit, jak stanovuje § 82 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních.

Jestliže se tedy Váš syn obrátí na soud s tím, že s hospitalizací nesouhlasí, bude Váš souhlas nedostatečný a soud celou situaci prošetří a následně rozhodne, zda je v jeho případě hospitalizace vhodná.

Pokud se však bude jednat o situaci, kdy by Váš syn bezprostředně ohrožoval sám sebe nebo své okolí vlivem duševní poruchy nebo pod vlivem omamné látky, byly by naplněny podmínky k nedobrovolné hospitalizaci. V takovém případě není třeba, aby pacient, či jeho opatrovník dával souhlas k hospitalizaci (bližší informace naleznete zde). Pro takový případ by se dalo uvažovat o odvozu rychlou záchrannou službou, na který jste se dotazovala.

Váš syn má vůči poskytovateli zdravotních služeb právo na informace o svém zdravotním stavu a právo klást otázky, jak stanovuje § 31 odst. 5 zákona o zdravotních službách. Rovněž má právo vyjádřit svůj názor na poskytnutí zamýšlených zdravotnických služeb, přičemž Vy jako opatrovník, tak poskytovatel zdravotních služeb byste k tomuto názoru měli přihlížet. Primárně však tato práva náleží Vám jako opatrovníkovi a pacientovi (Vašemu synovi) pouze do té míry, do které je rozumově a volně vyspělý.

Obecně k Vašim právům a povinnostem jako opatrovníka (viz výkon opatrovnictví):

Opatrovník je zákonným zástupcem fyzické osoby omezené ve svéprávnosti. Úkolem opatrovníka je udržovat s opatrovancem komunikaci, zajímat se o něj, dbát o jeho zdravotní stav, starat se o naplnění jeho práv a chránit jeho zájmy (§466 občanského zákoníku).

Opatrovníka jmenuje soud a zároveň určí rozsah jeho opatrovnických práv a povinností. Opatrovník zastupuje opatrovaného v tom právním jednání, které podle rozhodnutí soudu není schopen činit.

I lidé omezení na svéprávnosti však mohou samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života a nepotřebují k tomu svolení opatrovníka. Zákonný zástupce (opatrovník) může udělit souhlas k zásahu do integrity zastoupeného, je-li to k přímému prospěchu osoby, která není schopna dát souhlas sama (§93 odst. 2 občanského zákoníku). Rozhodovat může opatrovník sám nebo se souhlasem opatrovnické rady (případně soudu, jestli nebyla ustavena) v závislosti na závažnosti (očekávaných) následků zákroku. I v tomto případě platí zásadně nutnost zjistit názor pacienta v závislosti na jeho rozumových a volních schopnostech a zohlednit takový názor.

S pozdravem,

Vaše Férová nemocnice

23.8.2017

zpět na přehled dotazů