Dobrý den, asi před 2 lety mi byla diagnostikována mentální anorexie. Nedobrovolně docházím na dětskou psychiatrii v pravidelných intervalech (zhruba po 2-3 měsících). Na začátku léčby jsem si svůj problém nepřipouštěla, avšak asi před půl rokem jsem si plně uvědomila svůj zdravotní stav. Nyní jsem navzdory mému absolutnímu nesouhlasu (tento nesouhlas jsem ještě nesdělila své psychiatričce) nucena matkou docházet na další vyšetření, ačkoliv jsem přesvědčena o výrazném zlepšení stavu (jak psychického, tak fyzického). Matka však toto přesvědčení ignoruje. Je mi 16 let a zajímalo by mne, zda by můj nesouhlas s další léčbou mohl být respektován a léčba by byla ukončena? (Během léčby mi nebyl předepsán žádný lék). Předem Vám děkuji za odpověď.

Eliška

Odpověď:

Dobrý den,

Váš dotaz má dvě roviny:

- 1. neshoda mezi rodičem a dítětem o tom, co je pro dítě vhodné
- 2. neshoda mezi pacientem a lékařem o tom, co je vhodné pro pacienta

Jako 16-ti létá jste z pohledu práva nezletilcem. Z pohledu zákona se má za to, že nezletilé osoby potřebují větší míru ochrany a proto za ně rozhodují rodiče. I když se sféra, ve které může nezletilec rozhodovat sám o sobě, s narůstajícím věkem rozšiřuje, tak některá závažná rozhodnutí musí za nezletilého stále činit rodič. Mezi tato rozhodnutí patří i rozhodnutí o tom, zda pokračovat v léčbě potencionálně smrtícího onemocnění.

Co se týče povinnosti psychiatra respektovat Váš názor, tak zákon o zdravotních službách stanoví, že názory nezletilých mají být brány v zřetel, nicméně důležitý pro rozhodnutí bude i názor rodičů. Léčba Vám tedy může být poskytována i pouze na základě souhlasu rodičů, ale psychiatr by neměl Váš názor v žádném případě pouze odbýt s tím, že Vám ještě není 18 let.

S pozdravem

Vaše Férová nemocnice

14.9.2016

zpět na přehled dotazů