Právní poradna pro pacienty

Vážení, obracím se na Vás s problémem své sestry, která trpí hraniční poruchou osobnosti. Sestra je umístěna na uzavřeném oddělení psychiatrické nemocnice, na vycházky může jen v doprovodu člena rodiny. Vzhledem k tomu, že má za sebou sebevražedný pokus a doposud je její jednání nepředvídatelné, je toto omezení opodstatněné. Máme ale značnou výhradu vůči tomu, že sestra nemá žádné terapie s výjimkou farmakoterapie. V nemocnici probíhá ergoterapie, arteterapie i psychoterapie, na všechny terapie by ale musela docházet do jiného pavilónu, který je vzdálený asi 100 metrů od oddělení, na kterém je sestra ubytována, a vzhledem k tomu, že vycházky nemá povoleny, na tyto terapie se nedostane. Výsledkem je, že sestra od rána do večera leží na pokoji, kouká do stropu, pojídá léky a jednou za týden za ní na chvilku přijde psycholog. K řešení svého psychického stavu nutně potřebuje terapie a aktivizaci, nicméně toto je bludný kruh, je na tom hůř než když tam přišla, protože z tohoto vězení by se zbláznil každý. Vlastně i ti vězni jsou na tom lépe, mají jednou denně právo na hodinovou vycházku v areálu věznice, zatímco má sestra se prostě nedostane ven ze svého uzavřeného oddělení, celé dny nevidí nic než bílé stěny. Z toho důvodu se na Vás obracím, zda byste mi poradili: - Jak se domoci toho, aby nemocniční personál zajistil doprovod mé sestry na terapie? Domnívám se, že účast na terapiích je součástí léčebného výkonu, na který má sestra právo. Od čeho pak platíme zdravotní pojištění, když nemocnému není léčba poskytnuta? Na oddělení jsou neustále přítomny tři zdravotní sestry, kdyby jedna z nich mou sestru těch 100 metrů jednou denně odvedla, tak to nemůže chod oddělení narušit, během samotné terapie je pod dohledem a po skončení terapie by ji sestra opět vyzvedla a odvedla zpět na oddělení. - Existuje něco jako základní lidské právo na zajištění vycházek, na to dostat se na vzduch? Do léčebny to máme 150 km daleko, nemůžeme za jí jezdit pořád. A kdyby sestra neměla poměrně aktivní rodinu, tak se prostě z toho domu nedostane nikdy. Nemůžu pochopit, že zatímco vězni mají dle platné legislativy právo na jednu hodinu pobytu na venkovním vzduchu denně, psychiatričtí pacienti ne? Věcí jsem se už trochu zabýval a snažil jsem se dohledat, na co má sestra práva, výsledky svého pátrání uvádím níže. Prosím Vás, zda byste mě navedli, pokud existuje ještě i jiná úprava, a především mi poradili, jak se těchto práv domoci. Předem Vám moc děkuji za odpověď. ____________________________ Našel jsem, že podle čl. 31 Listiny základních práv a svobod „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“ Vzhledem k tomu, že na zdravotní péči má sestra právo, hledal jsem dále, zda je někde zdravotní péče definována. Našel jsem, že podle § 2 odst. 4 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, se zdravotní péčí se rozumí: a) soubor činností a opatření prováděných u fyzických osob za účelem 1. předcházení, odhalení a odstranění nemoci, vady nebo zdravotního stavu (dále jen „nemoc“), 2. udržení, obnovení nebo zlepšení zdravotního a funkčního stavu, 3. udržení a prodloužení života a zmírnění utrpení, 4. pomoci při reprodukci a porodu, 5. posuzování zdravotního stavu, b) preventivní, diagnostické, léčebné, léčebně rehabilitační, ošetřovatelské nebo jiné zdravotní výkony prováděné zdravotnickými pracovníky (dále jen „zdravotní výkon“) za účelem podle písmene a). Podle § 5 odst. 2 stejného zákona - účelem léčebné péče je „příznivé ovlivnění zdravotního stavu na základě realizace individuálního léčebného postupu, s cílem vyléčení nebo zmírnění důsledků nemoci a zabránění vzniku invalidity nebo nesoběstačnosti nebo zmírnění jejich rozsahu“, - účelem léčebně rehabilitační péče je „maximální možné obnovení fyzických, poznávacích, řečových, smyslových a psychických funkcí pacienta cestou odstranění vzniklých funkčních poruch nebo náhradou některé funkce jeho organismu, popřípadě zpomalení nebo zastavení nemoci a stabilizace jeho zdravotního stavu“, - účelem ošetřovatelské péče je „udržení, podpora a navrácení zdraví a uspokojování biologických, psychických a sociálních potřeb změněných nebo vzniklých v souvislosti s poruchou zdravotního stavu jednotlivců nebo skupin nebo v souvislosti s těhotenstvím a porodem, a dále rozvoj, zachování nebo navrácení soběstačnosti“. Přestože mi není známo, jaký druh zdravotnické péče má sestra podstupuje, zda léčebnou, léčebně rehabilitační či ošetřovatelskou, je myslím zřejmé, že účel ani jednoho není naplněn, když nejsou využívány všechny dostupné a potřebné metody léčby. Z dostupných metod léčby je aplikována pouze léčba farmakologická, s úplnou rezignací zdravotnického personálu na léčbu rehabilitační. Podle § 45 odst. 1 zákona o zdravotních službách je poskytovatel „povinen poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů a dalších oprávněných osob, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků při poskytování zdravotních služeb“. Dočetl jsem se také, že Česká republika uzavřela Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením. Zde jsem se ve článku 25 dočetl, že státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, především: „b) poskytují zdravotní služby, které osoby se zdravotním postižením, i děti a starší osoby, potřebují specificky z důvodu svého zdravotního postižení, a to včetně včasné detekce a intervence, pokud je vhodná, a dále služby určené k minimalizaci nebo prevenci dalšího zdravotního postižení“.