Právní poradna Často kladené otázky Dokumenty ke stažení
 
Chci svůj porod
Souhlas a rozhodování pacienta
Zdravotnická dokumentace a lékařské tajemství
Řešení sporů
Platby ve zdravotnictví
Děti a rodiče, porod
Očkování
Léky
Práva osob s duševní nemocí
Těžce nemocní a umírající
Lékařské posudky a neschopenky
Práva seniorů ve zdravotnictví
Jak si sehnat právníka?

velikost textu AA původní

Právní poradna pro pacienty

dotaz do poradny můžete vložit zde

Dotaz:

Povinnost lékaře hlásit nepodrobení se očkování a vedlejší účinky léku

Dobrý den, chci se zeptat:

  1. Zda, kde a jak je v legislativě či jinde (stanoviska, judikáty apod.) upravena povinnost lékaře hlásit nepodrobení se povinnému lékařskému zákroku (očkování),
  2. Zda, kde a jak je v legislativě či jinde (stanoviska, judikáty apod.) upravena povinnost lékaře hlásit vedlejší účinky podaného léku. Děkuji.

Odpověď:

Dobrý den,

nejprve k prvnímu dotazu, který je velmi zajímavý zvlášť z toho důvodu, že v praxi se nikdo nepozastavuje nad tím, že běžně lékaři oznamují hygienické stanici, že se někdo nepodrobil očkování, přičemž je velmi sporné, zda na to vůbec mají právo.

Oznamování nepodrobení se očkování

Obecně má lékař i jiný zdravotnický pracovník povinnost dodržovat mlčenlivost o všem, co se při výkonu svého povolání dozví. Tato jeho povinnost však není absolutní a může být na základě zákona překročena. Zjednodušeně řečeno, aby lékař mohl oprávněně „porušit“ lékařskou mlčenlivost a bez souhlasu dotčené osoby nebo jejích zákonných zástupců vyzradit její osobní údaje někomu dalšímu, musí to být výslovně uvedeno v zákoně.

Co se týče hlášení přestupku na úseku zdravotnictví, konkrétně skutečnosti, že nebylo provedeno ve stanoveném termínu očkování, částečně jej upravuje zákon o ochraně veřejného zdraví. V něm se dozvíme v § 45 odstavci 1, že zdravotnická zařízení, tedy i lékaři, spolupracují s orgány ochrany veřejného zdraví k ochraně před vznikem, šířením a k omezení výskytu infekčních onemocnění. Je to ovšem jen velmi obecné ustanovení a těžko lze dovozovat ze slova „spolupracují“ prolomení povinné mlčenlivost lékaře a oprávnění bez souhlasu dotčené osoby oznamovat jeho osobní údaje hygienické stanici. Konkrétnější povinnost nalezneme v § 51 téhož zákona, jenž stanoví, že na žádost orgánu ochrany veřejného zdraví je lékař povinen poskytnout seznam svých pacientů a jejich osobní údaje a dále i informace o druhu a datu očkování těchto osob. Také lékař musí umožnit pracovníkovi orgánu ochrany veřejného zdraví nahlížení do zdravotnických dokumentací svých pacientů. Ani z tohoto ustanovení neplyne oprávnění lékaře, aby sám z vlastní iniciativy tyto informace hygienické stanici poskytoval. Tuto povinnost poskytnout informace má lékař pouze v případě výzvy ze strany hygienické stanice. Pokud ovšem není lékař k podání takové informace vyzván, jen těžko lze dovozovat jeho povinnost hlásit tyto informace a zároveň i právo předávat údaje o pacientovi bez jeho souhlasu nebo souhlasu jeho zákonných zástupců v neprospěch této rodiny.

Dále je třeba poukázat na to, že v případě nepodstoupení povinného očkování se jedná o přestupek, nikoliv trestný čin, u kterého je mnohem vyšší stupeň společenské nebezpečnosti. Přestupkový zákon, na rozdíl od trestního zákoníku, neukládá lékaři povinnost oznamovat spáchání přestupku. Ale ani v případě spáchání trestného činu nemá lékař vždy povinnost spáchání trestného činu oznamovat – například musí oznámit spáchání trestného činu týrání svěřené osoby, ale ani u šíření nakažlivé lidské nemoci tuto povinnost nemá. Ze zákona o přestupcích tedy nelze dovodit povinnost lékaře nahlašovat na hygienickou stanici skutečnost, že se někdo nepodrobil pravidelnému očkování a že se tak dopouští přestupku. A pokud lékař tuto povinnost nemá, tak logicky z toho plyne, že musí dodržovat povinnou mlčenlivost.

Jiná je ale otázka, zda lékař může nebo musí oznamovat neočkování nezletilých orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí jsou totiž lékaři povinni oznamovat tomuto orgánu skutečnosti, které nasvědčují tomu, že rodiče neplní vůči dítěti povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti. Touto povinností je i péče o zdraví dítěte. K otázce, zda lze neočkování dítěte automaticky považovat za zanedbávání péče o dítě se vyjádřil v minulosti opakovaně ombudsman ve svých každoročních zprávách. Podle názoru veřejného ochránce práv není možné odmítnutí očkování automaticky hodnotit jako nedostatečnou péči o dítě (Souhrnná zpráva veřejného ochránce práv za rok 2002). Podle něj je třeba se vždy zabývat důvody, které k odmítnutí vedou. Ze zpráv ombudsmana vyplývá, že jiná situace je u rodin, které se obávají vedlejších účinků vakcín nebo mají s očkováním špatné zkušenosti, ale jinak se o dítě po všech stránkách řádně starají, ale zcela jiná situace je u rodin, které celkově o děti nedostatečně pečují.

Na základě výše uvedeného lze dospět k závěru, že lékař by měl hodnotit, zda je odmítnutí očkování u dítěte ze strany rodičů odůvodněné nebo bezdůvodné. Je však otázkou, jak toto posuzovat, ale pokud se po očkování např. objeví alergická reakce nebo ekzém a rodiče pak další očkování odkládají nebo odmítají, jistě to bezdůvodné není a odmítnutí dalšího očkování lze naopak hodnotit jako péči o zdraví dítěte a ochrana jeho zdraví. V případě, že podle názoru lékaře dochází k bezdůvodnému odmítání očkování a zároveň zanedbávání péče o zdraví dítěte, lékař tuto skutečnost oznámí orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Lékaři však žádný právní předpis neumožňuje toto z vlastní iniciativy oznamovat hygienické stanici. Podle našeho názoru by se jednalo o porušení povinné mlčenlivosti. U dospělého pacienta nebo pacienta ve věku 15 – 17 let, by lékař nepodrobení se očkování neměl hlásit vůbec nikomu, ať už očkování bylo odmítnuto z jakéhokoli důvodu. Rodiče za očkování svých dětí podle zákona odpovídají pouze do 15 let věku dítěte.

Povinnost lékaře hlásit vedlejší účinky léku

Tato povinnost je výslovně stanovena ve dvou právních předpisech, v jednom případě se týká očkování a v druhém případě všech léčiv.

Podle § 51 písm. a) zákona o ochraně veřejného zdraví je zdravotnické zařízení povinno orgánu ochrany veřejného zdraví neprodleně sdělit neobvyklé reakce po očkování. Obecně za nesplnění povinností stanovených v tomto zákoně hrozí pokuta až do výše 2.000.000 Kč, tedy i za nesplnění této povinnosti.

Podle § 90 odst. 1 písm. a) zákona o léčivech jsou lékaři a jiní zdravotničtí pracovníci povinni oznámit Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv skutečnost, že zaznamenali podezření na závažný nebo neočekávaný nežádoucí účinek a jiné skutečnosti závažné pro zdraví léčených osob související s použitím léčivého přípravku. Za nesplnění této oznamovací povinnosti jim hrozí pokuta až do výše 100.000 Kč.

Odborná veřejnost často diskutuje o problému, že je velká podhlášenost vedlejších účinků léků a vakcín. Není nám známo, že by se sankce vůči lékařům za nehlášení vedlejších účinků a neobvyklých reakcí v praxi uplatňovaly.

Vaše Férová nemocnice

17.2.2010

zpět na přehled dotazů

 
Tvorba webových stránek - Webdesign Brno Fotografie poskytla mediabanka isifa Image Service RSS