mám částečně očkovaného syna (tetan, černý kašel, záškrt) a dočetla jsem se, že se do státních školek mohou přijmout i neočkované děti. Na Vašich stránkách jsem našla odkaz na článek:

už takto rozhodl v odvolacím řízení o přijetí neočkovaného dítěte k předškolnímu vzdělávání z důvodu ústavně zaručených práv. Odkázal nejen na ústavně zaručené právo rodičů na svobodu přesvědčení, víry a svědomí, ale vzal do úvahy i právo dítěte na vzdělání bez diskriminace a to, že se vzrůstajícím věkem dítěte roste jeho potřeba předškolního vzdělávání (rozhodnutí ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. ZN /878/ŠMS/14).

S ohledem na tato rozhodnutí mohou rodiče požádat ředitele mateřské školy, aby jim z důvodu jejich svědomí, myšlení nebo náboženského vyznání nebo z důvodu práva dítěte na zdraví byla udělena výjimka a jejich dítě bylo přijato, resp. nebylo vyloučeno z předškolního vzdělávání. Rodiče by v písemné žádosti měli co nejpodrobněji rozvést, proč je očkování v rozporu s jejich přesvědčením nebo v rozporu se zájmem jejich dítěte.

Moje dítě bude mít 3 roky. Jedná se tedy jen o předškolní děti, a nebo mohu uplatnit výjimku i nyní? Už jsem se zkoušela v naší spádové školce na toto téma s vedením bavit, ale zatím mi dítě odmítli. Poskytujete prosím i právnické služby pro konkrétní osobu? Mohla bych je u Vás využít? Ráda si je uhradím. Mám pocit, že jako obyčejná maminka bez právníka za zády se svými názory před vedením školky neobstojím. Budu moc ráda za vyjádření Vás odborníků k mojí situaci a sdělení toho jaké máme pro přijetí šance.

Předem velice děkuji

Odpověď:

Dobrý den,

otázkou možnosti přijetí dítěte do předškolních zařízení i bez povinného očkování se zabýval několikrát již Ústavní soud. Jedno z jeho rozhodnutí je zmíněno i v rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, na které jste odkázala.

Ústavní soud se velmi podobnou otázkou zabýval i v roce 2015, kdy ve svém nálezu sp. zn. I ÚS 1253/14 uvedl že: „Ústavní soud přejímá obecně aplikovatelné závěry ze svého nálezu ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. III. ÚS 449/06, který se zabýval náboženskou výhradou svědomí jako projevem vycházejícím ze svobody vyznání nebo víry. V tomto nálezu Ústavní soud posuzoval oprávněnost výhrady svědomí projevené stěžovatelem jako rodičem, který odmítl očkování své nezletilé dcery. Stěžovatel sice označoval za primární pro svůj odmítavý postoj k očkování dítěte důvody zdravotní (očkování mělo být pro dítě škodlivé), z věcného kontextu případu však vyplynulo, že důvodem jeho odmítnutí je též víra, která mu zapovídala nechat vykonat na dítěti invazivní zdravotnický úkon. Posouzení Ústavního soudu vyústilo v závěr, že základní právo stěžovatele svobodně projevovat své náboženství nebo víru může být ohroženo a že omezení výkonu tohoto práva zákonnou povinností podrobit se očkování nemusí být v případě stěžovatele nezbytné. Ústavní soud v tomto nálezu též poukázal na stanovisko Výboru pro lidská práva a biomedicínu Rady vlády České republiky pro lidská práva, ze kterého plyne, že s ohledem na vysokou míru proočkovanosti populace nemůže výjimečné nevynucení očkování, beroucí zřetel na mimořádné okolnosti konkrétního případu, ohrozit ústavně chráněné zájmy na ochraně veřejného zdraví, předpokládané v čl. 16 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. (…) Soubor kritérií posouzení oprávněnosti světské výhrady svědomí vychází z obsahu požadavků, které Ústavní soud výslovně vznesl v již zmíněném nálezu sp. zn. III. ÚS 449/06. Jsou jimi 1) ústavní relevance tvrzení obsažených ve výhradě svědomí, 2) naléhavost důvodů, jež k podpoře své výhrady nositel základní svobody uvádí, 3) konzistentnost a přesvědčivost tvrzení dané osoby a 4) společenské dopady, jež může v konkrétním případě akceptovaná sekulární výhrada svědomí mít. Ústavní soud požaduje, aby v případě splnění všech nastolených požadavků nebylo trváno na povinném očkování dané osoby, tedy aby očkovací povinnost nebyla vůči ní sankcionována, případně jinak vynucována. (…) Tak i odmítnutí povinného očkování z důvodu náboženství a víry, jež podle konkrétních okolností nelze zcela vyloučit, musí zůstat restriktivně vnímanou výjimkou, a nikoliv snad dispensem přiznaným bez dalšího určitému náboženství či skupině osob vyznávajících určitou víru. To vše platí i tehdy, má-li se určitá osoba podrobit povinnému očkování a vznese-li (či je-li za ni vznesena) světská výhrada svědomí. Výjimka ze zákonné povinnosti tu přichází v úvahu jen v mimořádných případech, úzce svázaných s osobou, na kterou se očkovací povinnost vztahuje, nebo s osobami blízkými (vysoce nežádoucí odezva předchozí vakcinace u této osoby, u jejího dítěte apod.). Opak by popíral skutečnost, že institut povinné vakcinace slouží k ochraně veřejného zdraví.“

Z uvedeného vyplývá, že za velmi specifických konkrétních okolností případu, je možné povinné očkování u dítěte nevyžadovat z důvodu výhrady svědomí jeho rodičů. Musí se ovšem jednat o případy, které odpovídají výše uvedeným podmínkám:

1) ústavní relevance tvrzení obsažených ve výhradě svědomí, (tzn. dodržování náboženské víry apod.)

2) naléhavost důvodů, jež k podpoře své výhrady nositel základní svobody uvádí,

3) konzistentnost a přesvědčivost tvrzení dané osoby a (např. rodiče jsou prokazatelně vyznavači konkrétní víry po delší čas)

4) společenské dopady, jež může v konkrétním případě akceptovaná sekulární výhrada svědomí mít. (tzn. nesmí zde převážit požadavek na ochranu veřejného zdraví)

Z uvedeného ústavního nálezu také vyplývá, že se případné výjimky musí zakládat na opravdu závažných okolnostech a nebude přiznána bez jejich rozsáhlého prozkoumání. Pokud by ve Vašem případě byly tyto podmínky naplněny, můžete vyžadovat přijetí dítěte do předškolního zařízení, pokud ovšem nikoliv, může být přijetí značně komplikovanější.

S Ligou lidských práv již dlouhodobě spolupracuje advokátka Zuzana Candigliota, která se mimo jiné zabývá právě i zastupováním klientů při sporech o očkování. Zde je odkaz na její internetové stránky, kde na ni naleznete přímý kontakt a další informace.

S pozdravem,

Vaše Férová nemocnice

22.2.2018

zpět na přehled dotazů