na úvod je potřeba si ujasnit, co znamená pojem rizikové těhotenství. Podle doporučených postupů České gynekologické a porodnické společnosti lékař rozděluje těhotné ženy podle možného rozsahu těhotenského rizika do tří skupiny: těhotné s malým rizikem (fyziologické těhotenství), těhotné se středím rizikem a těhotné s vysokým rizikem. Samotné zjištění rizikového těhotenství má vliv na zvýšené sledování pacientky lékařem, ale automaticky neznamená vznik dočasné pracovní neschopnosti. O vzniku dočasné pracovní neschopnosti rozhodne ošetřující lékař, pokud zjistí, že zdravotní stav těhotné nedovoluje vykonávat dosavadní výdělečnou činnost (výkon dosavadního zaměstnání by ohrožoval ženu nebo plod). Záleží tedy nejen na samotném zdravotním stavu ženy, ale i na druhu činnosti, kterou dosud vykonávala. Zařazení ženy mezi těhotné s rizikem nemusí automaticky znamenat přiznání dočasné pracovní neschopnosti a naopak.

Pokud Vám lékař napíše „neschopenku“ z důvodu rizikového těhotenství, stáváte se práce neschopnou, jako byste byla nemocná, začnete pobírat dávky nemocenského pojištění a nemůžete tedy nadále chodit do práce. Ze zákona z toho pak pro Vás vyplývají určité povinnosti – např. dodržovat léčebný režim a umožnit příslušnému orgánu nemocenského pojištění a popř. zaměstnavateli kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce.

V opačném případě - pokud Vám lékař sice stanoví rizikové těhotenství, ale zároveň Vám nevypíše „neschopenku“, jste oficiálně schopná práce a není důvod, proč byste nemohla pracovat. Výjimku tvoří případy vyplývající ze zákoníku práce, který stanovuje zvláštní podmínky pro zaměstnání těhotných. Těhotné zaměstnankyně nesmějí vykonávat práci, pro kterou nejsou podle lékařského posudku způsobilé, zároveň vyhláška ministerstva zdravotnictví stanoví práce, které těhotné zaměstnankyně nemohou vykonávat. Jsou to například práce spojené s vibracemi, s nadměrnou psychickou nebo fyzickou zátěží apod. Jestliže těhotná takovou práci vykonává, je zaměstnavatel povinen ji dočasně převést na práci, která je pro ni vhodná a při níž může dosahovat stejného výdělku jako na dosavadní práci. Pokud zaměstnankyně nedosáhne bez svého zavinění stejného výdělku jako na dosavadní práci, má nárok na vyrovnávací příspěvek, který se poskytuje z nemocenského pojištění. O tento příspěvek musí zaměstnankyně požádat. V době těhotenství nesmí zaměstnavatel dát zaměstnankyni výpověď. To neplatí v případě organizačních změn, kdy se ruší zaměstnavatel nebo jeho část.

Obecně zákoník práce ukládá zaměstnavateli povinnost zajistit bezpečnost zaměstnanců a ochranu jejich zdraví při práci. Zaměstnavatel nesmí připustit, aby jeho zaměstnanec vykonával práce, jejichž vykonávání je zakázáno a práce, jejichž náročnost by neodpovídala schopnostem zaměstnance nebo jeho zdravotní způsobilosti. Těmto povinnostem zaměstnavatele také odpovídají práva zaměstnance, tedy např. právo na to, aby při výkonu práce nebylo ohrožováno jeho zdraví.

Pokud těhotná žena s rizikovým těhotenstvím trvá na tom, že chce dál chodit do práce, měla by si o tom pohovořit se svým gynekologem a zvážit případná rizika takového rozhodnutí. Pokud jí lékař nevystaví „neschopenku“, existuje alespoň možnost, aby jí vydal posudek o nezpůsobilosti k dosavadní vykonávané práci, na jehož základě by ji měl zaměstnavatel přeřadit na práci, která je pro ni vhodná.

Vaše Férová nemocnice

18.3.2009

zpět na přehled dotazů