Vážení, nejprve chci ocenit Vaše stránky. Taková právní podpora pacientů je zapotřebí. Gratuluji k tomuto skvělému projektu! Rád bych vznesl dotaz ke dvěma odpovědím v sekci "Práva rodičky". V otázce "Jaké je právní postavení plodu?" je v závěru uvedeno, že "pokud by v důsledku odmítání určitého zákroku matkou došlo k poškození zdraví dítěte, které by se tak např. narodilo postižené, mohla by za způsobenou újmu být teoreticky činěna odpovědná žena". Na druhou stranu v odpovědi na otázku "Má žena právo odmítnout císařský řez?" je uvedeno, že žena může jakýkoli zákrok odmítnout, třebaže to ovlivní i život plodu. Domnívám se, že tyto dvě odpovědi nelze skloubit. Můžete k tomu prosím podat vysvětlující komentář? Velmi děkuji a jsem s pozdravem.

Odpověď:

Dobrý den,

děkujeme za podnětný a teoreticky zajímavý dotaz. Podle našeho názoru tyto dvě odpovědi nejsou v rozporu, i když se to tak může na první pohled zdát. Vámi nastíněný problém by však mohl sloužit za téma pro odborný článek nebo celou kapitolu knihy (a v zahraniční literatuře to tak také je), přesto se pokusíme odpověď nastínit.

Těhotná nebo rodící plně způsobilá žena stejně jako jakýkoliv jiný příjemce zdravotních služeb může skutečně odmítnout jakýkoliv zákrok na svém těle. Měla by být ovšem ze strany zdravotníků náležitě poučena o účelu, povaze, možných alternativách a rizicích zákroku stejně jako o rizicích a důsledcích neprovedení zákroku. Právo rodičky nesouhlasit se zákrokem a odmítnout jej a povinnost zdravotníků její vůli respektovat vyplývá ze zákona o péči o zdraví lidu a z Úmluvy o lidských právech a biomedicíně. Na druhou stranu se v Listině základních práv a svobod uvádí, že lidský život je hoden ochrany již před narozením a v občanském zákoníku je uvedeno, že stejná práva jako fyzická osoba má i nasciturus (dosud nenarozené dítě), pokud se narodí živý. Dochází tedy ke střetu dvou důležitých hodnot – práva matky na sebeurčení a práva nenarozeného dítěte na ochranu života a zdraví.

Žena by měla být v každém případě před rozhodnutím podrobně informována ze strany zdravotnického personálu, aby mohla zvážit a předvídat rizika. Ani zdravotnický personál však ve většině případů nemůže předvídat, jak bude porod nadále probíhat a žena na sebe bere riziko svého rozhodnutí, což je její právo. Problém může nastat v případech, kdy by bez provedení zákroku zcela nevyhnutelně došlo k poškození plodu, rodička je o tom informována, přesto se zákrokem nesouhlasí. V situaci, kdy opravdu dojde k těžké újmě na zdraví dítěte, podle našeho právního řádu není možné úplně vyloučit případné trestní stíhání matky (těžké ublížení na zdraví z nedbalosti, o úmysl se těžko může jednat). Jedná se o však o teoretickou možnost, protože v konkrétním případě by bylo velmi obtížné dokazovat zavinění (nedbalost). Navíc by se v případě porodních bolestí nebo jiného rozrušení rodičky mohlo jednat o nepříčetnost a žena by nebyla vůbec odpovědná.

Není nám známo, že by problematika odmítnutého císařského řezu byla někdy řešena před českými soudy, proto malý exkurs do amerického práva do roku 1987, kdy se odehrál případ ženy, která byla donucena podstoupit císařský řez (případ Angela C.). Mladá těhotná žena ve 25. týdnu těhotenství trpěla rakovinou a byla hospitalizována v nemocnici. Podle názoru lékařů měla zemřít v následujících dnech. Žena komunikovala a projevila vůli, aby jí nebyl proveden císařský řez. Přesto se lékaři obrátili na soud a soudce bez toho, aby s ženou mluvil, vydal v rámci stavu nouze nařízení provést císařský řez. To odůvodnil názorem, že dítěti by se měla dát šance žít. Naděje na přežití byla odhadována na 50 až 60 %. Po provedení zákroku však neživotaschopné dítě zemřelo a rodička po probuzení, když zjistila realitu, zemřela po dvou dnech také. Toto soudní rozhodnutí bylo následně anulováno a v literatuře je nazýváno jako lékařské a právní zvěrstvo. Podle literatury musí být respektovány vzácné případy, kdy žena zákrok odmítá. Může se zdát necitelné, že novorozenci, kteří se mohli zachránit, kvůli tomu mohou zemřít nebo se narodit postižení. To je ale cena, kterou společnost platí za to, aby se předešlo nuceným, násilným zákrokům na plně způsobilých ženách. Možnost vynutit zákrok na ženě proti její vůli by znamenalo odlidštění a degradaci ženy a chápání její role jako nezpůsobilého obalu na dítě. Ojedinělá volba mezi zdravím novorozence a svobodou matky je spojena s etickým dilematem, ale síla zákona a zásah soudu a policie toto dilema neodstraní. Tolik z literatury od amerických autorů (The Rights of Patiens, Georgie J. Annas, New York University Press, 2004).

Podle našeho názoru je u nás v praxi téměř nemožné, aby byla žena odsouzena kvůli odmítnutému císařskému řezu. Nelze však úplně vyloučit, že by se tím policie vůbec nezabývala. V každém případě je nutné apelovat na to, aby byl takový problém řešen zcela jinými mechanismy než trestním oznámením. V praxi je nutno si uvědomit také to, že vyhroceným odmítáním zákroku jsou velkému tlaku vystavováni také lékaři. Ti mají povinnost respektovat přání rodičky, na druhou stranu ale mají povinnost léčit a zachraňovat. Obecně má právo na informovaný souhlas přednost, ale v případě, že by žena nebyla z důvodu velkých bolestí či pro podání tišících prostředků plně způsobilá, pak může dojít k tomu, že odmítání daného zákroku, který se stal medicínsky naléhavým, není platné a lékaři by se následováním tohoto pokynu mohli sami dopustit trestného činu. Podobná situace je, pokud například lékaři neoperují muže po autonehodě, který je v důsledku otřesu mozku v škodu a operaci odmítá. Pokud muž zemře, jsou za smrt odpovědní lékaři, neboť jeho odmítání v důsledku otřesu mozku nebylo platné.

Celkově se jedná o velmi složité téma, které dosud v naší teorii nebylo příliš řešeno. Naši odpověď proto prosím berte jako určitý nástin, který by si zasloužil podrobnější rozpracování.

Vaše Férová nemocnice

28.4.2009

zpět na přehled dotazů