"Dobrý den, zajímalo by mě, zda je mou povinností absolvovat preventivní zdravotní prohlídku u lékaře určeným zaměstnavatelem. Pakliže ano, tak na základě jaké právní normy. Lékařskou péči považuji za intimní záležitost každého člověka a lékaře si vybírám sám. Svého obvodního lékaře jsem nezměnil za posledních 21 let a opravdu se mi nechce se předvádět před někým, koho jsem v životě neviděl, když k tomu nejsou zdravotní důvody."

jsem dostal tuto odpověď

"Dobrý den, v případě závodní preventivní péče bohužel zákon nedovoluje svobodnou volbu lékaře. Posílám odkaz na zákon, ze kterého je vycházeno a na vysvětlující komentář: zde a zde."

Na stránkách (v druhém odkazu) jsem si přečetl toto:

"§ 9 odst. 2 zákona 20/1966 Sb. upravuje vyloučení svobodné volby lékaře, tedy právo zaměstnavatele určit zaměstnanci, kdo mu bude péči v rámci závodní preventivní péče poskytovat. Stanoví, že možnost volby lékaře a zdravotnického zařízení se netýká závodní preventivní péče."

Nicméně jsem v příslušném paragrafu jaksi nic takového nevyčetl. Jedná se snad o staré znění zákona? Skutečně jsem povinen podrobit se prohlídce u lékaře, kterého mi určí zaměstnavatel? Jsem vůbec povinen se nějaké prohlídce podrobit? Pracuji jako kancelářská síla. Pakliže ano, jedná se z mého pohledu o pošlapání občanských práv a svobod. Děkuji za radu.

Odpověď:

Dobrý den,

Váš dotaz se týká dvou otázek, a to:

zda se zaměstnanec, který vykonává nerizikovou práci (typicky kancelářské práce), musí podrobit preventivním prohlídkám, respektive jestli je zaměstnavatel povinen tyto prohlídky nařídit a vyžadovat,
zda je přiměřené, aby se zaměstnanec musel prohlídkám podrobit u určeného lékaře, kterého si nevybral.

Váš dotaz je nicméně komplikované jednoznačně zodpovědět, a to z toho důvodu, že na tyto otázky neexistuje jednotný právní názor, jsou upravené v mnoha právních předpisech, přičemž některé jsou velmi staré a neodpovídají dnešnímu pojetí člověka a jeho práv. Do toho všeho od roku 2001 vstoupila v České republice v platnost Úmluva o lidských právech a biomedicíně, která moderně pojímá právo člověka na sebeurčení a rozhodování o tom, jaké zdravotní péči se podrobí, přičemž toto právo lze omezit jen ve výjimečných a nezbytných případech.

Otázka č. 1: Musí se zaměstnanec pracující v kanceláři podrobit prohlídce?

Ve zkratce povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance ve vztahu k preventivním prohlídkám upravují tato ustanovení právních předpisů:

§ 40 zákona o péči o zdraví lidu:
Organizace jsou povinny zajistit pro své zaměstnance závodní preventivní péči. Bližší podmínky poskytování závodní preventivní péče stanoví ministerstvo zdravotnictví vyhláškou.
§ 102 odst. 1 zákoníku práce
Zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům.
§ 103 odst. 1 zákoníku práce:
Zaměstnavatel je povinen
a) nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti,
[... ]
d) sdělit zaměstnancům, které zařízení závodní preventivní péče jim poskytuje závodní preventivní péči a jakým druhům očkování a jakým preventivním prohlídkám a vyšetřením souvisejícím s výkonem práce jsou povinni se podrobit, umožnit zaměstnancům podrobit se těmto očkováním, prohlídkám a vyšetřením v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy nebo rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví.
§ 224 odst. 1 zákoníku práce:
Zaměstnavatelé jsou povinni vytvářet zaměstnancům pracovní podmínky, které umožňují bezpečný výkon práce; za tím účelem zajišťují zejména
[... ]
d) závodní preventivní péči.
§ 106 odst. 4 zákoníku práce:
Každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. [...]
Zaměstnanec je povinen
[...]
b) podrobit se preventivním prohlídkám, vyšetřením nebo očkováním stanoveným zvláštními právními předpisy.
Směrnice č. 49/1967 Věstníku Ministerstva zdravotnictví, o posuzování zdravotní způsobilosti k práci (nejasná je otázka závaznosti tohoto předpisu kvůli jeho stáří a obsolentnosti mnoha ustanovení, ale i kvůli formě – jedná se o pouhou směrnici, která nemůže ukládat práva a povinnosti)

Pokud považujete povinnost podrobit se jako pracovník kanceláře preventivní prohlídce za pošlapání občanských práv a svobod, jak uvádíte, na podporu tohoto tvrzení a toho, že takovou povinnost nemáte, by se dala použít následující argumentace:

V zákoně není uvedeno, že otázku, zda práce odpovídá schopnostem a zdravotní způsobilosti zaměstnance, může posuzovat pouze lékař. Pokud se jedná o práci s minimálními riziky (např. kancelářská práce), tedy takovou práci, při níž podle současného poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví a je zařazena do 1. kategorie rizikovosti (vyhláška 432/2003 Sb.), lze se domnívat, že způsobilost je možné předpokládat a není nutné ji vůbec zkoumat. Popřípadě by mohlo postačit vyjádření stávajícího ošetřujícího lékaře pacienta.
Zákoník práce výslovně stanoví případy, kdy je zaměstnavatel povinen zajistit, aby zaměstnanec byl vyšetřen lékařem závodní preventivní péče (§ 94 - při práci v noci, § 247 - u mladistvého zaměstnance), tuto povinnost však výslovně nestanoví u ostatních zaměstnanců. Lze se domnívat, že pokud by zákonodárce měl v úmyslu uzákonit preventivní prohlídky u všech zaměstnanců, stanovil by to rovněž výslovně. Kromě toho ve výše uvedené směrnici o posuzování zdravotní způsobilosti k práci se v § 8 rovněž uvádí některé případy, kdy je organizace povinna vyžádat si posudek o způsobilosti.
Podle § 18a zákona o péči o zdraví lidu „závodní preventivní péče zabezpečuje ve spolupráci se zaměstnavatelem prevenci včetně ochrany zdraví zaměstnanců před nemocemi z povolání a jinými poškozeními zdraví z práce a prevenci úrazů.“ Toto ustanovení vysvětluje, jaký je vůbec smysl závodní preventivní péče. Povinné preventivní prohlídky jsou tedy opodstatněné např:
- u rizikových prací (§ 38 zákona o ochraně veřejného zdraví) a dalších prací, při nichž je zvýšené nebezpečí vzniku nemoci z povolání, jiných onemocnění, úrazu,
- u prací, při nichž může být ohroženo zdraví a život jiných osob, apod.
  
  Například u kancelářských prací povinné preventivní prohlídky postrádají tento smysl. Odůvodnit preventivní prohlídky nutností samotné prevence bez souvislosti s pracovní pozicí není přijatelné. Péče o vlastní zdraví je věcí každého člověka a Úmluva o lidských právech a biomedicíně zajišťuje, že jakoukoli lékařskou péči včetně péče preventivní je možné poskytovat jen s jeho souhlasem. Omezit toto právo na informovaný souhlas je možné, pokud je to nezbytné v demokratické společnosti v zájmu bezpečnosti veřejnosti, ochrany veřejného zdraví nebo ochrany práv a svobod jiných. Tuto výjimku je možné vztáhnout na výše zmíněné rizikové práce, nikoliv na práce s minimálními riziky.
Dosud neexistuje vyhláška, která by stanovila podmínky poskytování závodní preventivní péče, jak to předvídá § 40 zákona o péči o zdraví lidu. Zaměstnanec má podle zákoníku práce sice povinnost se podrobit preventivním prohlídkám, ale pouze těm, které stanoví zvláštní právní předpis. Takovým předpisem by měl být zákon nebo vyhláška, nikoliv směrnice.

Na základě výše uvedené argumentace by bylo možné právní úpravu vykládat tak, že:

zaměstnavatel má povinnost trvat na preventivních prohlídkách u prací, kde existují nebo mohou existovat rizika,
zaměstnanec má na závodní preventivní péči právo, nikoliv však povinnost se jí za každých okolností podrobit, jinak by se mohlo jednat o nedůvodný zásah do jeho osobnostních práv.

Otázka č. 2: Je přiměřené, aby se zaměstnanec musel prohlídkám podrobit u určeného lékaře?

Na odkaze uvedeném ve Vašem dotazu se skutečně jedná o staré znění zákona. V současnosti je v § 9 odst. 2. zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, uvedeno, že „občanům s výjimkou osob ve výkonu zabezpečovací detence, vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody se umožňuje volba lékaře. Možnost volby se netýká závodní preventivní péče.“

Je otázkou, zda je tato úprava přiměřená a zda nadměrně nezasahuje do práv zaměstnance. Jaký je vůbec důvod pro to, aby závodní preventivní péče byla vyloučena ze svobodné volby lékaře? Je to odůvodněno tím, že zdravotní způsobilost k práci může být posuzována na potřebné odborné úrovni pouze v zařízeních závodní preventivní péče, neboť k odbornému posouzení je nutné znát nejenom zdravotní stav zaměstnance, ale současně zdravotní nároky jeho konkrétní práce v konkrétních pracovních podmínkách. To je legitimní důvod, avšak lze se ptát, zda obstojí i v případě, kdy zaměstnavatel nemá svého závodního lékaře, ale uzavírá smlouvu o poskytování závodní preventivní péče s jakýmkoliv praktickým lékařem z venku, který nemá žádné zvláštní znalosti o zdravotních nárocích o konkrétních pracovních podmínkách zaměstnavatele. Potom se zdá, že stejný účel splní i jakýkoli praktický lékař, kterého si zvolí sám zaměstnanec, např. jeho ošetřující lékař, ke kterému má důvěru.

Závěr

Vzhledem k tomu, že názory na tuto problematiku mohou být opravdu různé, chápejte prosím naši odpověď spíš jako nastínění možného výkladu.

Ve Vaší konkrétní situaci pokud se domníváte, že požadavek zaměstnavatele je nepřiměřeným zásahem do Vašich práv a svobod, můžete ho na to upozornit a pokusit se řešit věc dohodou. V případě, že dohoda nebude možná, mohl by na Vaši neochotu absolvovat preventivní prohlídku zaměstnavatel chápat jako neplnění si svých pracovních povinností a reagovat na to v nejhorším případě výpovědí. Proti tomu byste se pak mohl eventuálně bránit soudně s argumentací, že nebylo Vaší povinností se prohlídce podrobit a že takový požadavek by naopak zasahoval do Vašich práv. Jak by ale o tom soud rozhodl, to není možné předjímat.

Vaše Férová nemocnice

19.8.2009

zpět na přehled dotazů