Soudní řešení

 

Může se to stát, jestliže zákrok byl proveden v souladu se zákonem, lékař pacienta seznámil se všemi potřebnými informacemi týkajícími se povahy lékařského zákroku a rizik s ním spojených a pacient, který měl možnost vše dostatečně zvážit, dal se zákrokem souhlas. Pokud ale ke škodě došlo v souvislosti s použitím přístroje nebo jiné věci, odpovídá za ni zdravotnické zařízení i když byl zákrok proveden zcela bezchybně a pacient s ním platně vyslovil souhlas.

 

Žalobu na náhradu škody je možné podat, pokud lékař svým zaviněním způsobí pacientovi škodu na zdraví. Žaloba na ochranu osobnosti se podává v případě neoprávněného zásahu do práva na ochranu osobnosti. Může se jednat nejen o usmrcení pacienta, ale i o zásah do jeho občanské cti a lidské důstojnosti, soukromí, rodinného života apod. Aby byla žaloba úspěšná, není nutné, aby zdravotník způsobenou újmu zavinil, postačí, že došlo k zásahu do práv pacienta.

Tyto dva druhy žalob mohou být podány i současně. Každá z žalob má trochu jiný účel, ale rozdíly jsou například i v příslušnosti soudů, ve lhůtě k podání žaloby, nákladech řízení, možnostech satisfakce, apod.

 

Žalobu o náhradu škody je možno podat na konkrétního zdravotníka, pokud vykonává svou profesi samostatně (tzv. soukromý lékař). Pokud je však lékař zaměstnancem, je nutné žalovat jeho zaměstnavatele (např. nemocnici). Lékaři v tomto případě pacientovi za způsobenou škodu přímo neodpovídají.

Žaloba musí mimo jiné obsahovat přesné určení žalovaného (koho žalujeme), popis důležitých skutečností, označení důkazů k prokázání našich tvrzení. V žalobě musí být uvedeno, čeho se domáháme. Poškozený se nejčastěji domáhá náhrady škody v penězích. Pacient však také může požadovat uvedení do předešlého stavu, pokud je to možné a účelné (např. nová operace, rehabilitace). Žaloba se podává u okresního soudu místně příslušného podle sídla žalovaného.

Aby byla žaloba úspěšná, je nutné prokázat, že při poskytování zdravotní péče došlo k pochybení (zákrok nebyl proveden v souladu se současnými profesními standardy, nebo nebyl indikován, nebyly pro něj splněny podmínky, příp. nebyl proveden technicky správně) a pacientovi tímto konkrétním pochybením byla způsobena škoda. To neplatí pouze v případě, kdy škoda vyplynula z povahy použitého přístroje nebo jiné věci. V tom případě zdravotnické zařízení za škodu odpovídá, i když neporušilo žádnou svou povinnost. Obvykle se prokazování odpovědnosti za škodu neobejde bez znaleckých posudků.

 

Žalobu na náhradu škody na zdraví je nutné podat do tří let ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. V praxi to znamená, že škoda na zdraví může být žalována i třeba 20 let od chvíle, kdy k ní skutečně došlo, pokud až po oněch letech dojde k jejímu odhalení.

Po tří letech od zjištění škody na zdraví dojde k promlčení a nárok již není možné u soudu s úspěchem vymáhat (pokud škůdce uplatní námitku promlčení). I po této době však může zdravotnické zařízení (nebo lékař) poškozenému peníze dobrovolně vyplatit.

 

Občanský zákoník upravuje náhradu újmy při ublížení na zdraví a při usmrcení v hlavě III. paragrafech §2958 a násl.

Zákon uvádí, že v případě ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu peněžitou náhradou vyvažující poškozenému plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy. V případě, že vznikla poškozením zdraví také „překážka lepší budoucnosti poškozeného“, nahradí škůdce i ztížení společenského uplatnění. Pokud nelze takto vzniklou újmu vyčíslit v penězích stanoví ji soud dle zásad slušnosti.

Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce také duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké, a to peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se opět dle zásad slušnosti. Dále se dle zákona hradí i náklady spojené s péči o poškozeného či náklady, které bylo potřeba vynaložit na jeho pohřeb.

Co se pak týče vyčíslování peněžité náhrady, je potřeba si rozdělit 2 situace:

1. Ke škodné události došlo před 1. lednem 2014, tedy za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 sb. – V tomto případě se bude náhrada újmy vyčíslovat dle náhradové vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění.

Ke škodné události došlo po 1. lednu 2014, tedy za účinnosti nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. - Nový občanský zákoník náhradovou vyhlášku zrušil, a proto Nejvyšší soud vypracoval metodiku k náhradě nemajetkové újmy na zdraví. Tato metodika částečně vychází ze zrušené vyhlášky a obsahuje tabulku sazeb bodového ohodnocení bolestného. Metodika by však měla být využívána pouze pro mimosoudní vyrovnání. Je možné si také nechat vypracovat znalecký posudek specializovaným znalcem. Soudy by při vyčíslování však měly vycházet z platné právní úpravy a bolestné dovodit z důkazů a tvrzení. Po zhodnocení všech souvislostí by pak soud měl dospět ke konkrétní částce jako odškodnění.

 

Žalobu na ochranu osobnosti lze podat i v případech, kdy nebyla způsobena škoda (např. porušení povinnosti mlčenlivosti a vyzrazení citlivých údajů o onemocnění pacienta, léčba pacienta bez jeho informovaného souhlasu, neoprávněné nakládání s osobními údaji pacienta). Lze ji podat i doplňkově k žalobě o náhradu škody, pokud došlo k zásahu do osobnostních práv pacienta.

Ohledně znaků a náležitostí žaloby platí obdobně to, co bylo uvedeno výše u žaloby o náhradu škody. Při ochraně osobnostních práv zákon upřednostňuje upuštění od neoprávněného zásahu, odstranění jeho následků a nemajetkové zadostiučinění (omluvu). Teprve, pokud toto není dostačující, může soud přiznat náhradu nemajetkové újmy v penězích. Výše této náhrady se neposuzuje podle tabulek, ale soud ji stanoví podle svého uvážení s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž došlo k porušení práva. Soud může žalobcem požadovanou částku snížit. Žaloba se podává u krajského soudu místně příslušného podle sídla žalovaného.

 

Zásah do osobnostních práv, na nějž lze uplatnit žalobu na ochranu osobnosti se, jako takový, nepromlčuje a zaniká až smrtí. To však neplatí pro právo na kompenzaci vzniklé újmy v penězích. Toto právo se promlčí do 3 let od vzniku zásahu do osobnostních práv. V praxi to znamená, že po 3 letech je možno „vysoudit“ maximálně omluvu za způsobenou újmu, ne však odškodné.

 

Náklady na soudní řízení se skládají ze soudního poplatku, odměn právních zástupců stran (příp. jejich dalších výdajů) a nákladů na svědečné a znalečné. V případě žaloby o náhradu škody na zdraví je navrhovatel osvobozen od povinnosti platit soudní poplatek. Není však osvobozen od jiných nákladů, např. od povinnosti nahradit náklady na právní zastoupení druhé strany, pokud byl se svou žalobou neúspěšný. Pokud strana navrhuje vypracování znaleckého posudku, soud ji může vyzvat, aby na jeho vypracování složila zálohu (zpravidla v řádech tisíců Kč). Podání žaloby na ochranu osobnosti není osvobozeno od soudního poplatku.

Domáhá-li se žalobce omluvy, zaplatí poplatek 2000 Kč. V případě požadavku na peněžité plnění se platí 1000 Kč. Pokud je ale požadovaná částka vyšší než 20 000, ale menší, než 40 000 000, tak se platí 5 % z této částky. V případě vyšší částky, než 40 000 000 se platí 1% z ní.

Obvykle hradí náklady řízení ten účastník, který neměl ve věci úspěch. Pokud měl účastník úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, nebo vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Žalobce (příp. i žalovaný) může být na svůj návrh osvobozen od soudního poplatku, pokud to odůvodňují jeho poměry (sociální situace) a pokud se nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Obvykle se osvobození vztahuje na celé řízení. Pokud byl tomuto účastníkovi soudem ustanoven zástupce, nemusí účastník náklady tohoto zastoupení hradit. Pokud byl žalobce osvobozen od povinnosti hradit soudní poplatek, pak v případě jeho neúspěchu mu soud zpravidla povinnost nahradit náklady protistraně neuloží.

Sazebník poplatků je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

 

I když už byla podána žaloba, mohou se strany domluvit na smírném řešení, což je dohoda mezi stranami schválená soudem. Ke smíru soudce strany vyzve před zahájením prvního jednání ve věci, nebo mohou strany uzavřít smír i později a předložit ho soudci ke schválení.

Uzavření smíru může oběma stranám ušetřit spoustu času i finančních prostředků, není nutné složité a zdlouhavé dokazování apod. Ne vždy je ale možné smír uzavřít, někdy strany odmítají komunikovat, mají neslučitelné požadavky, nebo žalovaný spoléhá na to, že se jeho pochybení nepodaří prokázat. V každém případě je vhodné, aby měl žalobce připravenou realistickou nabídku ke smíru. Někdy může být lepší získat méně peněz hned, než spoléhat na nejistou vidinu vysokého odškodnění po dlouhém soudním řízení.

 

Trestní oznámení je pouze krajní prostředek, který by se měl používat podat pouze v případech velmi závažných pochybení lékaře (hrubé zanedbání povinností hraničící s úmyslem). Může se jednat hlavně o podezření ze spáchání trestných činů ublížení na zdraví, případně neposkytnutí pomoci. Využití tohoto prostředku by měl poškozený dobře zvážit. Většinou jsou tato oznámení odložena jako nedůvodná. Výhodou trestního řízení je jeho bezplatnost a získání znaleckého posudku.

 

To závislé od toho, jakou trestní sazbu pro daný čin stanovuje zákon. Pokud se jedná o trestný čin, ke kterému dojde nedbalostním ublížením na zdraví, promlčecí doba je 3 roky. Pokud by však k tomuto ublížení došlo proto, že lékař „porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání“, promlčecí doba by byla 5 let. Po uplynutí promlčecí doby zaniká odpovědnost za trestný čin i trestnost činu.

 

V průběhu řízení existuje celá řada různých lhůt. Nejpodstatnější jsou: lhůta pro podání odvolání k příslušnému odvolacímu soudu a lhůta pro podání dovolání k Nejvyššímu soudu.

Lhůta pro odvolání trvá 15 dní a je počítaná ode dne následujícího po doručení písemného vyhotovení rozsudku. Do této lhůty se započítávají i svátky a jiné volné dny, avšak pokud by měla ve svátek nebo jiný volný den skončit, připadne její konec na nejbližší následující pracovní den. V této lhůtě nemusí být odvolání doručeno přímo na soud, stačí odvolání předat poště nebo jinému doručovateli, který jeho doručení provede.

Lhůta pro dovolání trvá 2 měsíce a počíná běžet ode dne následujícího po doručení rozsudku odvolacího soudu (např. při doručení 1. 4. uplyne lhůta 1. 6.). Podmínky pro doručení jsou stejné jako u výše uvedeného odvolání. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je možno podat proti rozhodnutí odvolacího soudu.

Zmeškání těchto lhůt lze prominout jen ve výjimečných případech, např. pokud prokážete, že jste nebyli schopni odvolání či dovolání podat z vážných zdravotních důvodů.

 

Podat ústavní stížnost lze proti pravomocnému rozhodnutí nebo jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud přezkoumává ústavnost rozhodnutí, ne jejich správnost. Stěžovatel musí proto v ústavní stížnosti tvrdit porušení jeho základního (ústavně garantovaného) práva. Podmínkou přípustnosti stížnosti je však to, že stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které k ochraně práva měl. Ve většině případů je třeba před podáním ústavní stížnosti podat žalobu, odvolání a dovolání. Nezbytné je také povinné právní zastoupení advokátem.

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Víc informací k podání ústavní stížnosti naleznete na stránkách Ústavního soudu.

 

Na Evropský soud pro lidská práva se lze obrátit, pokud osoba tvrdí ze strany státu porušení práv zaručených Evropskou úmluvou o lidských právech. Na soud se však lze obrátit až po vyčerpání všech vnitrostátních právních prostředků nápravy (žaloba, odvolání, dovolání, ústavní stížnost apod.).

Lhůta pro podání stížnosti je šest měsíců ode dne, kdy bylo přijato konečné vnitrostátní rozhodnutí (zpravidla rozhodnutí o ústavní stížnosti). Více informací naleznete na stránkách Veřejného ochránce práv.

Více informací naleznete na internetových stránkách Evropského soudu pro lidská práva – zde.

http://www.echr.coe.int/Pages/home.aspx?p=applicants/ces&c=