Rodičovská práva

Na získání informací o zdravotním stavu dítěte mají právo oba rodiče, a to za stejných podmínek jako při udělování souhlasu. I v případě, že dítě bylo svěřeno do péče jen jednomu z rodičů, má druhý rodič na informace o dítěti právo, pokud ovšem není rozhodnutím soudu nějak omezena jeho rodičovská zodpovědnost, což ale nebývá v praxi časté. Lékař má tedy povinnost informovat druhého rodiče i v případě, kdy mu to první rodič zakazuje.

Stejně, jako v předchozím případě, je lékař povinen umožnit návštěvu hospitalizovaného dítěte rodiči, ledaže by bylo lékaři předloženo pravomocné rozhodnutí o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti. Rodič nemá oprávnění bránit v návštěvě dítěte druhému rodiči.

Každý má právo, aby byl podrobně a srozumitelně informován o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích. Každý je oprávněn znát veškeré informace shromažďované o jeho zdravotním stavu. V případě nezletilých pacientů mají právo na tyto informace kromě samotného nezletilého i jeho rodiče. Pokud je mladý člověk způsobilý dát souhlas se zákrokem samostatně, není názor rodiče na léčbu právně podstatný. Dalo by se tedy argumentovat, že v těchto případech by rodiče neměli být informováni, pokud s tím nezletilá osoba nesouhlasí. Na druhou stranu jsou však rodiče stále zákonní zástupci nezletilého, přestože je nezletilý způsobilý samostatně udělovat souhlas. Měli by tedy mít takové informace, aby mohli plnit svoje práva a povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, tedy chránit zájmy nezletilého a pečovat o jeho zdraví. I když nemohou v některých věcech za nezletilého rozhodovat, neměli by být zbavováni možnosti na něj alespoň výchovně působit. Tyto situace je tedy potřeba vyhodnocovat případ od případu. Pouze v případě umělého přerušení těhotenství u nezletilých mezi šestnáctým a osmnáctým rokem musí lékaři informovat rodiče vždy po provedení zákroku.