Dobrý den, mám takový problém. Můj otec trpí psychickými poruchami a schizofrenií. S matkou jsme se od něj odstěhovali, ale stále nám nedá pokoj. Doma nás psychicky deptal a teď se to opakuje. Volá nám, dokonce mému bratrovi vyhrožoval v práci. Otec se sice léčí, ale léčba asi moc nezabírá. Jednou je to s ním v pořádku a další den vyhrožuje. Mně osobně by nic neudělal, ale bojím se, že mým sourozencům (kteří nejsou jeho) a mamince ano. Hlavně nebere prášky a vytahuje třeba 20 let staré věci a ty opakuje 100x za den. Nevíme už si s ním rady. Je nějaká možnost že by se mohl dostat do psychiatrické léčebny? A co v případě napadení máme dělat? Děkuji za odpověď.

Týna

Odpověď:

Dobrý den,

hospitalizovat osobu bez jejího souhlasu je za určitých okolností možné. Obecně se důvody pro nedobrovolnou hospitalizaci dělí na tři kategorie:

Nemoci vymezené zvláštními předpisy, u nichž lze uložit povinné léčení. Jedná se o některá onemocnění infekční a parazitární a o vymezené pohlavní nemoci. Dále lze řešit nedobrovolnou hospitalizací protialkoholní a protitoxikomanické léčení, které ukládá soud.

Situace, kdy osoba jevící známky duševní choroby nebo intoxikace (otrava alkoholem nebo psychoaktivními látkami) ohrožuje sebe nebo své okolí. Toto nebezpečí musí být zjevné a aktuální, nikoli jen potenciální.

Situace, kdy si nelze vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného vyžádat jeho souhlas, a přitom jde o neodkladné výkony nutné k záchraně jeho života nebo zdraví. Jde zejména o nemocné v deliriu, v bezvědomí, o případy pokročilých demencí.

Pokud dotyčná osoba naplňuje znaky druhého bodu - ohrožuje sama sebe či své okolí a toto ohrožení je skutečné a ne jen potencionální - může dojít k nedobrovolné hospitalizaci. Jelikož jde o velice podstatný zásah do osobních práv pacienta, má zdravotnické zařízení povinnost oznámit nedobrovolné převzetí pacienta do 24 hodin soudu. Soud pak musí do 7 dní od začátku hospitalizace rozhodnout o tom, zda k nedobrovolnému převzetí došlo v souladu se zákonem. Pokud se tak stalo, začíná další fáze řízení, kdy soud do 3 měsíců rozhoduje na základě znaleckého posudku o tom, zda další držení pacienta ve zdravotnickém zařízení je přípustné, příp. jakou dobu. Ke zjištění zdravotního stavu soud ustanoví znalce – psychiatra, který vypracuje znalecký posudek. Znalcem nemůže být lékař, který pracuje v ústavu, v němž je umístěný držen. Při jednání, ke kterému je přizván umístěný, pokud to jeho zdravotní stav dovolí, je vyslechnut znalec, případně ošetřující lékař, umístěný a provedeny další vhodné důkazy. V případě, že soud rozhodne o další přípustnosti držení pacienta ve zdravotnickém zařízení, může tak učinit nanejvýše na dobu jednoho roku. Poté musí přijít nové vyšetření a případně nové soudní rozhodnutí o další hospitalizaci.

V řízení, ve kterém se soud zabývá otázkou, zda nedobrovolná hospitalizace probíhá v souladu se zákonem, musí být pacient zastoupen. Má právo na bezplatné zastoupení advokátem, nebo si může zvolit jiného zástupce.

Jelikož nedobrovolná hospitalizace představuje závažný zásah do práv pacienta - do osobní svobody jednotlivce a do jeho práva rozhodovat o svojí léčbě - je proto možné realizovat ji pouze, pokud nelze hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí odvrátit jiným způsobem. V psychiatrických léčebnách jsou podmínky navíc často tak špatné, že pacientovi spíše uškodí, než aby mu pomohly. Z těchto důvodů nedobrovolnou hospitalizaci většinou nedoporučujeme. Vhodnější formou je podle našeho názoru intervence za pomoci odborných sociálních pracovníků a ve spolupráci s nimi se pokusit přimět otce k dobrovolné léčbě. Můžete se obrátit například na sdružení Fokus, které má s podobnou činností zkušenosti.

Vaše Férová nemocnice

25.3.2013

zpět na přehled dotazů