Právní poradna Často kladené otázky Dokumenty ke stažení
 
Chci svůj porod
Souhlas a rozhodování pacienta
Zdravotnická dokumentace a lékařské tajemství
Řešení sporů
Platby ve zdravotnictví
Děti a rodiče, porod
Očkování
Léky
Práva osob s duševní nemocí
Těžce nemocní a umírající
Lékařské posudky a neschopenky
Práva seniorů ve zdravotnictví

velikost textu AA původní

7.8.2017Eutanázie a asistovaná sebevražda - vývoj v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva poukazuje na nové, liberálnější pojetí

Právo na eutanázii a asistovanou sebevraždu je bezpochyby kontroverzním tématem, o čemž ostatně svědčí i fakt, ze se touto problematikou v minulosti několikrát zabýval i Evropský soud pro lidská práva (dále pouze „ESLP“).

ESLP je orgánem Rady Evropy a slouží k zajištění plnění závazků vyplývajících z Úmluvy o ochraně lidských práv (dále pouze „Úmluva“). V praxi to znamená, že pokud se občan členského státu domnívá, že bylo porušeno jeho právo zaručené Úmluvou a vyčerpal již všechny instance vnitrostátního soudnictví, může se svým nárokem obrátit na ESLP. Konečným rozhodnutím, které ESLP v dané věci vydá, se pak členské státy musí řídit.

Názor ESLP prošel v oblasti eutanazie a asistované sebevraždy v posledních letech vývojem, který směřuje k většímu důrazu na autonomii vůle jedince. Předchozí praxe soudu přitom dávala přednost ochraně života, a to za jakoukoli cenu.

ESLP shledal, že právo na eutanazii či asistovanou sebevraždu vyplývá z Úmluvy, konkrétně z čl. 8, který zakotvuje právo na soukromý a rodinný život. K tomuto progresivnímu rozšíření čl. 8 Úmluvy dospěl v rozhodnutí Gross v. Švýcarsko z roku 2013. Nicméně je nutné podotknout, že v daném rozhodnutí ESLP zdůraznil také riziko zneužití přístupu k asistované sebevraždě.

Pojetí práva na eutanázii a asistovanou sebevraždu jakožto součásti práva na soukromý a rodinný život ESLP judikoval také v případě Haas v. Švýcarsko. Jako podmínku podřazení práva na eutanázii a asistovanou sebevraždu pod čl. 8 Úmluvy však uvedl nutnost plně zachovaných rozhodovacích schopností jednotlivce.

Další krok liberálním směrem v oblasti asistované sebevraždy učinil ESLP v případě Koch v. Německo, kdy vyslovil, že ač stát nemá povinnost legalizovat eutanazii či asistovanou sebevraždu, je jeho povinností tuto skutečnost řádně odůvodnit.

V nejnovějším rozhodnuti zabývajícím se danou problematikou, Lambert a další v. Francie z roku 2015 pak ESLP judikoval, že ukončení vyživování není považováno za úmyslné zbavení života ve smyslu čl. 2 Úmluvy (právo na život)[1] a zároveň uvedl, že v rozhodnutí o ukončení výživy požívají státy prostoru pro uvážení, a je tedy zcela na státní legislativě, zda problematiku upraví, či nikoli.

Vzhledem ke specifičnosti jednotlivých případů nelze s určitostí vyvodit jednotný pohled ESLP na danou problematiku. Lze však konstatovat, že  se výklad práva na eutanázii a asistovanou sebevraždu liberalizuje, což je náznakem toho, že ESLP začíná považovat kvalitu života za vyšší hodnotu než ochranu života jako takového.



[1]Právo každého na život je chráněno zákonem. Nikdo nesmí být úmyslně zbaven života kromě výkonu soudem uloženého trestu následujícího po uznání viny za spáchání trestného činu, pro který zákon ukládá tento trest.“

 

 

 
zpět na přehled aktualit
 
Tvorba webových stránek - Webdesign Brno Fotografie poskytla mediabanka isifa Image Service RSS